Už dlouhých patnáct let se čeká na dalšího "Druida". Právě před takovou dobou vydal Krucipüsk své vrcholové dílo, po kterém ovšem jeho kariéra nabrala až nepochopitelný obrat, kdy následoval takový sešup dolů, že se fanoušci nestačili divit, co se z kdysi tak oblíbené kapely stalo. Následující album "Ahoj" totiž zklamalo a s trojicí "Amen", "Rodinnej diktát" a "Boombay" si tahle liberecká parta sáhla na samotné dno. Obrat k lepšímu přišel s "Tintili Vantili" a minulou "Sine Amore Nihil", ovšem návrat k druidovské formě se nekonal. Ba co víc, Krucipüsk se k ní ani nepřiblížili.
Možná byl čas na radikální změnu, které skutečně přišla. Principál Tomáš Hájíček totálně rozprášil obsazení a zbavil se i dlouholetých spolupracovníků kytaristy Jarmuta Gabriela a bubeníka Vojtěcha Doudy. Dnes tak Krucipüsk tvoří zcela jiní muzikanti, v jejich sestavě lze najít slovenského kytaristu Petera Bošku, jenž hrával s Kreysonem, matadora undergroundové scény Pepeho Krečka a překvapivě i Hájíčkova syna Tomáše za bicí soupravou. S novou sestavou nová krev? Zdá se, že ano. Doby špatných alb jsou pro Krucipüsk snad minulostí.. Dávných met sice opět dosaženo nebylo, ale i tak "Country Hell" má největší ambice od dob "Druide".
Spojitosti s někdejším milníkem moc nehledejte, stejně tak ani hity, jako byly "Láska je kurva", "Cesta" nebo "Druide". "Country Hell" je sevřená deska, která (na rozdíl od alb minulých) nepostrádá silné skladby, jež sice z počátku nebudou jevit hitové ambice, ovšem po podrobnějším zkoumání je všechno trochu jinak. Hudebně se Krucipüsk nezměnili, z novinky zní jejich crossover, který má kořeny někde u Suicidal Tendencies a newyorské hardcorové scény, ale je poučen i českými vesnickými parkety. Tady se čekat nic jiného nedalo, otázka ale stála, kolik se Krucipüsk podaří napsat dobrých skladeb. Těch mají tentokrát v zásobě dost.
V "Dej mi pusu" na posluchače hned ze začátku vyjede mohutná dechová sekce a funky rytmus a může se zdát, že Krucipüsk opět chtějí experimentovat, s "Mamánkem" je to už jinak. Už s pochodovým kytarovým riffem nejeden starý fanoušek pookřeje a přestože refrén neobsahuje toužebně očekávaný frontální útok na první signální, je znát, že Krucipüsk jsou tentokrát při chuti. I sám strejda Tomáš srší větší energií než na minulých počinech a když mu kapela předhodí tak silné věci jako "Zabil jsem robota", "Šampion" nebo "Zas a zas" (netypická skladba v intencích post-grunge nebo alternativního rocku), dává jim svůj typický drajv a dokazuje fanouškům, že Krucipüsk své poslední slovo ještě neřekli. Nejsilnější je závěr alba. "Jeho žena" je totiž pravděpodobně největší hit, který jede v punkových kolejích a titulní "Country Hell" má v sobě podivně dramatickou atmosféru s "vlasteneckým" textem a silným refrénem, že se dozajista bude jednat o stálici koncertního programu pro příští měsíce.
Obrovskou devizou alba je fakt, že s každým dalším poslechem roste. Nikdy sice nedosáhne met "Čtyřky" a "Druide", ale rozhodně se jedná o nejlepší album od dob těchto desek. Fanoušci tentokrát mohou být spokojeni, Krucipüsk ukázali, proč byli řazeni k tomu nejlepšímu, co česká scéna nabízí. S "Country Hell" totiž lze zapomenout na někdejší přešlapy a úlety...
|
