Když se na sklonku tisíciletí objevilo debutové album moravské Salamandry „Twilight Of Legends“, bral jsem to jako takové malé zjevení. Tohle na první pohled velmi nenápadně se tvářící album v sobě skrývalo do té doby asi nejlepší tuzemský pokus o následování cest, vyšlapaných kapelami, které kromě rychlosti a tvrdosti stavěly především na melodiích (a je jedno, jestli v souvislosti s Helloween, Rhapsody, Blind Guardian, … budeme pohazovat pojmy power, či speed). Kytarista Pavel Slíva, který je ze současné sestavy už jediným pamětníkem prvního albového kroku kapely, rozběhl Salamandru pouhý rok před vydáním desky, snad i proto se zdálo, jako by se Salamandra vynořila prakticky odnikud.
Přitom personální složení kapely vypovídalo o tom, že Pavel rozhodně nelovil na Moravě v neznámých vodách, Dalibor Halamíček propínal své hlasivky u Grogu, či Metanu, Marek Lankočí proháněl černobílé klapky u Euthanasie, Aleš Klimša krotil čtyři struny u deathových Punishment a pětici doplňoval kytarista Karel Řepecký. Z tohoto výčtu je zřejmé, že debutové album se muselo obejít bez živého bubeníka, což je asi největší nedostatek této nahrávky. Paradoxem je, že pozdější tlučoun Salamandry Dan Jureček se na „Twilight Of Legends“ také podílel, z jeho pera totiž pochází lehce majestátní intro „Prelude“. Všechny ostatní kompozice pak již složil principála Pavel Slíva a vyznačují se přímočarostí, záplavou melodických riffů, spoustou náladotvorných kláves, příjemně nakřáple nabroušeným Halamíčkovým vokálem a hromadou chytlavých motivů a vygradovaných refrénů. I proto jako hlavní tahák fungují skladby, které příliš nekoketují s atmosférou, ale neotřesitelně táhnou vpřed – klokotající „With Gods On Their Side“, útočná „Misty Riders“, bohatě se rozvíjejcí „Rise“ s krásně řezavou kytarou, parádním ozvěnovým zdvojením vokálu a silnou gradací, směřující do ideálně vyřvatelného refrénu, a hlavně natlakovaná a sprintující „War Is Over“ s fanfárovými pentličkami a strhující melodií ve vyšponovaném refrénu. I ve vláčnějších polohách je Salamandra silná, a fakt, že v průběhu desky se v nich trochu krotí akční euforie, rozhodně neplatí pro nadýchanou „Silent Memory“ a majestátní titulní finále.
„Twilight Of Legends“ působí v porovnání s pozdějšími alby Salamandry možná (především po zvukové stránce) mírně naivně, neopracovaně a méně košatě, ale o to víc bezprostředně a spontánně. A hlavně, troufnu si tvrdit, že v konstatování, že se tahle deska i po letech velmi dobře poslouchá, nehraje nostalgie pražádnou roli. Salamandře se hned v raných letech svého života podařilo vybudovat velmi solidní základ, na kterém se mohlo dát dobře stavět. Což ostatně podtrhl i fakt, že Salamandra jen pár měsíců po vydání debutu přidala svůj příspěvek v podobě vydařené předělávky skladby „Judas“ na východoevropské tributní album Helloween.
|
