Liv Sin pěkně metalově zrají. Z rozpadu Sister Sin před třemi lety se živelná zpěvačka s pilou v krku Liv Jagrell oklepala tím nejlepším způsobem – s nově vzniklou formací Liv Sin vypustila do světa velmi rychle energií nabitý debut „Follow Me“. Natlakovaný melodický heavy metal ani v nejmenším nejevil jakoukoliv známku toho, že by deska byla šitá horkou jehlou a bonus v podobě velmi zajímavých hostů přitáhl zaslouženou pozornost, takže o pochvalná hodnocení alba nebyla nouze.
Víc času na přípravu a společně strávené dva roky jsou na novinkovém albu „Burning Sermons“ znát. Ta rychlopalná forma, se kterou Liv Sin sází do černého jednu ránu za druhou, se nemění, a lehké přimíchání moderny do velmi čistého a průrazného soundu je v podstatě zanedbatelné. Podstata Liv Sin totiž vychází z nekompromisního heavy metalového tahu na branku, nadnášeného velmi skluznými nekomplikovanými melodiemi (v metalovém pravěku by předobrazem kapely mohli být třeba Warlock) a smyslně jedovatým hlasem hlavní představitelky. Proto je celá kolekce velmi soudržná a náladově konstantní (když už by bylo třeba vybírat tip na nejšťavnatější zářez, vychází mi z toho uštěkaná a lehce potemnělá šleha „The Sinner), výjimku pak tvoří jednak houpavější a masivní „Hope Begins To Fade“ s acceptovsky pochodovým motivem, do níž jako přídavek k velmi výživnému základu byl přibrán Björn Strid (Soilwork, The Nightflight Orchestra) a jednak emotivně rozbouřená a výrazově alespoň na chvíli zklidněná „Ghost In the Dark“ s velmi důležitými klávesami.
„Burning Sermons“ se prožene ušima jako vichřice a zanechá za sebou kupu zapamatovatelných melodií. Víc slov netřeba, Liv Sin si taky na žádné zbytečné rozvláčnosti nepotrpí.
|
