Základ vítěznému tažení do středověkého království položila v samém závěru druhého tisíciletí Salamandra především tím, že do svých řad jako stálou akvizici zverbovala bubeníka Daniela Jurečka. Posun, který přinesly živé bicí, je na desce přímo hmatatelný a kapelu úžasně nakopl. Samozřejmě to, že Salamandra oděla svou novinku (ve srovnání s debutem) do nesrovnatelně přesvědčivějšího zvukového kabátu, že přišla s důkladně propracovaným tématickým příběhem, u něhož základní předpoklad úspěšnosti (tedy stav, že potřeba udržení dějové linie nebrzdí samotnou muziku) dopadl na výbornou, že zapojení klávesáka Marka Lankočího a kytaristy Karla Řepeckého do autorského procesu přineslo celkově pestřejší výraz (ten posílilo i zapojení tématicky ideálně zapadajících fléten či dud), nebo že využití ženského operního zpěvu se do budoucna zařadilo do stálých zbraní kapely, mělo na celkový progres také nezanedbatelný vliv. A na místě je připomenout i fakt, že Baalberithův nástup k bicím nebyl jedinou změnu v rytmické sekci, čtyř strun se ujal Jarda Dufek.
Už samotný úvod v podobě majestátně osudového intra „The Time / Go Back Through Ages“ je velmi přitažlivý, následný výbuch sprintující a klokotající energie, podpořený velmi šťavnatým zaječením a ideálně propojený s lehkonohou ultramelodičností v „The Legend / Reign of the Wicked“ musí chytit každého příznivce rychlosti a melodií. Možná trochu odvážně v takto nastoupené jízdě vypadá následné romantické zvolnění v podobě křehké instrumentálky „The Silence (Comes Before a Storm)“, nicméně podobné náladové zvraty (nejvýraznější asi v „The Lover / A Kiss Goodbye“ a v „The Singer / Remember the Legend“ s varhanami a půvabným sopránem Terezy Halamové) fungují velmi osvěžujícím způsobem v jinak přímočaré palbě. Té vévodí natlakovaně živočišná „The King / Skarremar`s Pride“ s atmosférickým úvodem, fanfárami a parádní gradací a houpavější „The Army / Dead End Battles“ s elegantním guardianovským nápěvem a neodolatelným flétnovým příspěvek, nicméně postupné vyvrcholení příběhu, harmoničnost, snoubící se s razantní energií a neutuchající nápaditost v aranžích udrží posluchače ve vzrušujícím napětí až do samotného finále.
Posun, který Salamandra udělala během necelých dvou let, byl ohromující, a to po technické i autorské stránce. Jak kapela sama přiznávala, nemalou zásluhu na tom měla podpora vydavatelství Leviathan Records (je třeba zdůraznit, že díky potenciálu, na kterém Salamandra mohla stavět, byla zcela zasloužená). A mělo být ještě lépe.
|
