Kolik znáte kapel, které za sebou mají třiatřicetiletou historii a bez toho, aby ve svých memoárech měly zaznamenané nějaké hibernační období, hrály stále v té samé sestavě, v jaké se představily už na svém debutovém singlu? O tom, že si spolu pětice německých progresivistů Vanden Plas rozumí, svědčí nejen skutečnost, že jejich téměř kompletní sestava spolu muzicírovala pod hlavičkou Missa Mercuria, či Abydos, ale hlavně fakt, že při svém nijak uspěchaném tempu vydávání alb si stále drží vysokou kvalitu a osobitý výraz.
Takové je i jejich deváté album „The Ghost Experiment –Awakening“. Je trochu zavádějící říci o kapele, která se hlásí k progresivnímu pojetí metalu, že novinka je prosta jakýchkoliv experimentů, nicméně je třeba zdůraznit, že i když Vanden Plas nepřekvapí svým obecným stylovým pojetím, rozmanitostí, členitostí a košatým zpracováním svých kompozic rozhodně nabídnou opět velmi barevný a hluboký svět, který lze dlouho a intenzivně prozkoumávat. Jejich výraz je velmi přemýšlivý a leckdy až rozjímavě smířlivý, což podtrhuje velmi civilní a nevtíravý hlas Andyho Kuntze, nebojí se však ani poměrně sporadických akčních výpadů. Přesto jejich dramatičnost není vystavěná na nějakých radikálních zvratech, ale spíš na hodně působivé atmosféře, jejich přitažlivost pak roste na silných melodiích (v tomto směru je novinka asi jednou z nejvýraznějších položek v diskografii), naprosté harmonii a stoprocentní přístupnosti. Vše je umocněno příběhovou linií, vyprávějící o osudech Gideona Grace, který pro svůj boj s démony načerpává vědomosti o paranormálních experimentech (frontman Andy Kuntz měl při vytváření této postavy vycházet ze skutečně zdokumentovaného pokusu).
Vanden Plas jsou na velmi soudržné kolekci „The Ghost Experiment –Awakening“, v níž není na místě zdůrazňovat některé výjimečné či nejsilnější momenty, o něco decentnější a střízlivější, než na minulém albu. Zjevně se jim však zalíbil koncept, praktikovaný právě na „Chronicles In The Immortals“ a tak dokončení Gideonova příběhu by měli Vanden Plas nabídnout v příštím roce. Pokud kapela udrží nastavenou laťku (a nevidím důvod, proč by je najednou měla múza přestat líbat tak nenápadně vzrušujícím způsobem jako na aktuální desce), je se na co těšit.
|
