„Mým záměrem bylo vytvořit velmi zvláštní atmosféru a náladu, díky níž si budete moci představit svátky ve velkých sálech, ruiny starověkých katedrál, zakuklené mnichy, polární záři na půlnoční obloze, tiše padající sníh, stále zelené lesy kolem vesnice, osvětlené pouze lucernou – jednoduše magické místo, které nechcete opustit“ . Takhle přibližuje svou novinku „Ancient Winter“ kanadská zpěvačka Leah, která se svými dosavadními alby koketovala se symfometalovým světem, ovšem i při tomto pokukování její hlavní předností byla zasněnost, romantika a výpravná pohádkovost. Leah jde těmhle svým silným zbraním naproti tím, že aktuálně zcela opustila jakékoliv snahy o propojení se symfonickým metalem, vsadila čistě na lidové nástroje a přitom úplně neopouští keltské kořeny. Vybrala si i skvělé společníky, o tom, že je v hudebním světě dostatečně respektována, svědčí fakt, že na „Ancient Winter“ s ní spolupracují Troy Donockley (Nightwish), Anna Murphy (Cellar Darling, ex-Eluveitie) a Shir-Ran Yinon (spolupráce s Eluveitie, Cellar Darling, Epica, Suidakra…).
Není náhodou, že album vychází v závěru roku. Leah necílí na vánoce tak přímočaře, aby vsadila na osvědčené koledy, ale závěr alba tvoří velmi citlivá úprava tří tradicionálů, které k tomuto tématu mají velmi blízko (a díky kterým se na desku dostane i latina), a navíc i v pětici vlastních skladeb toto téma nepokrytě rezonuje natolik, aby „Ancient Winter“ bylo pro toto období jako stvořené. Z vlastních skladeb Leah toto nejlépe dokumentuje úvodní křehoučká (vlastnost typická pro téměř celé album) „The Whole World Summons“ s houpavě dojemnou melodií, andělskými vokály, atmosférickými zvony i úžasně podmanivým cellem. Pocitové rozpětí alba pak udávají mírně potemnělá „Upon Your Destiny“, u níž se člověk až bojí pohnout, aby tu subtilní zimní atmosféru ani zlehýnka nenarušil, elegantně vznešená „Puer Natus“, která svou středověkou náladou zdůrazní dobu svého vzniku, a romantická a nejbarevněji se rozvíjející „Redemption“.
Co je hlavní, „Ancient Winter“ je poměrně výrazným náznakem toho, že Leah se bez obvyklých (v jejím podání velmi decentních a nenásilných) rockových nástrojů v pohodě obejde, neboť pohádkově křehká a elegantní atmosféra je ještě silnější. Pokud byla tato zpěvačka někdy přezdívána symfometalovou Enyou, tak nyní dostal tento příměr novou a ještě přiléhavější tvář. A s uznáním je možné konstatovat, že ten v úvodu zmíněn záměr se Leah vydařil.
|
