„Wish for tomorrow
That`s filled with love and lived in freedom
Let there be no fear, no sorrow
When there was no hope for a future“
Když v úvodním „Up for the Past and Future“ zazní tenhle majestátně nadýchaný sborový nápěv, odhalí Salamandra třetinu své výzbroje, na které je postaveno album „Great Moravian Elegies“ s originálním lyrickým námětem, zaměřeným na domácí historii. Tak, jak progres předchozího alba „Skarremar“ byl spojen s osobou bubeníka Daniela Jurečka, tak nejvýraznější posun na třetí řadové nahrávce Salamandry může být spojován s novou posilou u kláves a mikrofonu. S Hankou Šlachtovou se barevné klávesové rejstříky posunuly z pomocného ochucovadla v jednu z hlavních ingrediencí kapely a díky stoprocentní harmonii s kytarami možnosti kapely ještě rozkošatěly. Stejně tak Hančin vysoký hlas intenzivněji navázal na pramínek, vypuštěný na předchozí desce a stal se nezbytnou položkou v arzenálu kapely. Třetím pilířem jsou pak již osvědčené jistoty Salamandry – rychlost, melodie, dynamika, snadná návykovost refrénů, šikovné kytary a pružný zpěv Dalibora Halamíčka.
Ale nejen tam, kde se tyhle elementy sejdou v kompletní sestavě je Salamandra k sežrání a boduje i tam, kde vládne emotivnost. V pomalejší a posmutnělé „Everlasting Flame“ i přes chvilkové rozklokotání jasně dominuje majestátnost (přitom decentní píšťalka skladbě kontruje tomuto pocitu určitou prostotou), melancholie v „Calm Down The Fury“, postavená na působivosti varhan a nekomplikovaného zpěvu umocňuje éterické Hančino vokální poletování i narůstající sborová důstojnost, ze vznešeného „Homage To The Great“ s housličkami, přemýšlivou sólovou kytarou a podmanivými sbory sálá nekonečná hrdost. Ovšem vrcholy se pochopitelně nachází v živočišnějších peckách – zadumanější „Never Give Up“ s temnými klávesami a osudovým závěrem v režii flétny, „Brave Men`s Chant“, či „Nothing But Dust“ s dokonale vypointovanými refrény, či sprintující a úžasně přístupnou „The Blackest Wings“ s proplétajícími se vokály z hlavy jen tak nevyženete.
Nelze si nevšimnout skutečnosti, že Salamandra najednou zní plně dospěle, po určité naivitě zejména debutového alba není ani památky, vše (včetně již zmíněného námětu Velké Moravy) je dotaženo do posledního detailu a je přímo hmatatelně cítit, že kapela přesně ví, co chce. I díky tomu bylo ve své době slastně návykové album „Great Moravian Elegies“ jasným kandidátem na jedno z nejlepších alb domácího melodického metalu. A stejně jako minule je možné zúčtování se žalozpěvy o Velké Moravě uzavřít konstatováním, že mělo být ještě lépe.
|
