Spojení frontmana německých Rammstein Tilla Lindemanna se zakládajícím členem deathmetalových Hypocrisy a industriálních Pain Peterem Tägtgrenem znělo v roce 2015, kdy projekt pod názvem Lindemann vydal prvotinu "Skills in Pills", přinejmenším zajímavě. Tato deska předvedla, že se nejedná o žádný přešlap. Tillova angličtina zde zní sice trochu neohrabaně a nezvykle, přesto se album dočkalo dobrých reakcí veřejnosti. V letošním roce se Tillovi a Peterovi podařilo vydat druhé studiové album s názvem "F & M", na kterém Lindemann sáhnul po rodné němčině. Jelikož ale Rammstein letos koncem jara vydali po dlouhých deseti letech další řadovku, tak se spousta fanoušků obával, že novinka Lindemann bude jen kopírkou Rammstein. Obavy se rozplynuly 13. září 2019, kdy vyšel první singl „Steh auf“, který jasně poukázal na to, že vliv Petera Tägtgrena, ať už v roli muzikanta nebo producenta, bude na desce hodně znát.
Album obsahuje celou jednáctku skladeb a na deluxe edici jsou k dispozici ještě dokonce dvě další. Úvodní singlovka „Steh auf“ je dokonalým příkladem Tägtgrenovy postprodukční úpravy. Dokládá to hlavně plný zvuk, jako kdyby oba muzikanti byli doprovázeni orchestrem. Také je vidět, jak na Lindemannova díla dokonale sedne němčina. skladba „Ich weiß es nicht“ byla taktéž vypuštěna před samotným vydáním alba. V té je více slyšet příbuznost s Rammstein, jelikož sloky jsou oproti refrénu, plnému různých přechodů a aranží, hudebně o něco prázdnější, ale díky tomu je v nich větší prostor pro vyniknutí zpěvu i jednotlivých nástrojů. Po vcelku energické „Allesfresser“, která je podobně komponovaná jako předešlá „Ich weis es nicht“, přichází temnější balada s názvem „Blut“. Zde je opět vidět skvělá produkce v podobě jednotlivých přechodů, výborně jsou také zakomponovány klávesy. Jednou z nejlepších věcí na desce je „Knebel“ začínající akusticky a končící typicky industriální řežbou do strun a agresivním bušením do bicích.
V půli desky přichází titulní „Frau & Mann“, vcelku nápaditá a příjemně znějící skladba, jež však nepatří mezi nejvýraznější položky alba. Výborným nápadem bylo zařazení kabaretně pojaté a tím unikátní „Ach so gern“. Balada „Schlaf ein“ zní v souladu s názvem skoro až ukolébavkově a představa, že tuto “pecku“ zpívá Lindemann někde naživo, je více než úsměvná. V kontrastu k ní stojí skladba „Gummi“, která k Tillovi dokonale padne kvůli textu zaměřenému na úchylku v latexovém oblečení. Zkrátka typická Lindemannovská provokace. Následující „Platz Eins“ sice není vůbec špatná, ale oproti zbytku desky působí lehce výplňově, závěrečná píseň základní verze alba Wer weiß das schon" je další baladou s obdobnou náladou jako „Schlaf ein“.
Lindemann s Tägtgrenem vydali i takzvanou deluxe edici, která, kromě industriální verze (jako od Pain) „Ach so gern“ obsahuje song „Mathematik“, ve kterém se Lindemann úspěšně pokusil o rap. Jedná se spíše o takové odlehčení, proto se skladba nedostala přímo na desku. Díky spojení dvou velkých umělců vznikla již druhá výborná deska, která má v moderním hudebním světě rozhodně svoje místo.
|
