Od kapely pojmenované Mighty Thor bych čekal cokoli, jenom ne to, co se mi ve výsledku dostalo. Tato předpojatost byla pravděpodobně důvodem, proč jsem albu "Ragnarok" v době jeho vzniku (loňský červen) nevěnoval větší pozornost, ke změně jsem se dopracoval až v závěru roku, kdy se dílo začalo objevovat v některých bilančních statistikách.
Žádný vysušený heavymetalový patos, ale šťavnatý epický power metal, navíc s výborným zvukem (však v něm má také uši zkušený Simone Mularoni) i zpěvem (pokud vám tedy nevadí španělština). Chvílemi muzika Mexičanů připomíná orchestrální opulentnost formace Opera Magna, jenže tam, kde se španělští autoři ve své výpravnosti ztrácejí, nacházejí latinoameričané střízlivě chytrá žánrová východiska. Nebojí se přímočaré speedmetalové narace s dokonale využitou barokní etudou ("El poder del martillo"), ani kvintesenciálně melodické, takřka vánočně rozpuštěné podstaty s neodolatelně vrstvenými zpěvy ("Luz de Asgard"). Obě zmíněné písně jsou skvostné a patří nejen k vrcholům samotného alba, ale také všeho, co se v žánru minulý rok odehrálo.
Ostatní skladby, pravda, už nemůžeme pojmout v podobně oslavném tónu, pořád se ale ocitáme na půdě netradičně vyvedeného symfo-poweru. Práce s orchestracemi, sbory a celkovými aranžemi je zcela profesionální a nutí k řádně hlasitému poslechu, který dá vyniknout veškeré teatrálně scénické atmosféře. Časem může být tato pompéznost malinko otupující, záchytné body ale pořád existují (např. výborná sóla v "Thor" nebo "Mi Refugio") a album nakonec působí jako vztyčený prst, kárající každého, kdo by chtěl kapelu odsoudit pouze na základě jejího jména.
|
