Když jsem na gymplu v roce 1987 slyšel tu děsně tvrdou a rychlou a vůbec vlastně neposlouchatelnou muziku kapely Slayer a jejich asi nejzásadnější dílo Regin in Blood, ani ve snu by mne nenapadlo, že mě tahle kapela bude provázet mojí muzikantskou dráhou.
Záhy jsem ale přišel na to, že tohle je jedna z mála kapel, které budou v metalu určovat směr a tisíce kapel je budou napodobovat. A protože jsem jako správný metalista nemohl nemít všechny desky Slayer, sehnal jsem si i předešlé Hell Awaits, Evil has no Boundaries, Live Undead, Show no Mercy…… Jak čas šel, najednou i pánové Araya, Hanneman, King a Lombardo zjistili, že v thrash metalu nejde jen o rychlost a světlo světa uzřely desky South of Heaven a Seasons in the Abyss, jejich podle mne nejlepší počin, stejně jako geniální živák Decade of Agression, který řadím k nejlepším živým albům vůbec. Kapela se od počátku potýkala s odporem katolické veřejnosti pro své nekonformní a často zvrácené obaly desek a texty koketující se satanismem, nezřídka čelily texty Slayer nařčení z podpory fašismu, ale kdo si je přečetl důkladně, zjistil, že opak je pravdou, jde vpravdě o velice originální rozbor stavu mysli člověka, odsouzení náboženských dogmat a hrůz války, stejně jako mapování nejhrůznějších zločinů dvacátého století (např. song Dead Skin Mask, pojednávající o sériovém vrahovi, který si z kůže obětí šil masku).
V devadesátých letech se mi Slayer malinko ztratili ze zorného pole, slyšel jsem sice CD Divine Intervention, ale už to jaksi nebylo ono….. Po pár letech se mi do ruky dostala deska God Hates Us All a já zase zjistil, že Slayer nezemřeli a pořád jim to sakra šlape. Přeskočil jsem desku Diabolus in Musica, ale jen proto, že jsem ji ještě neslyšel….. (Napravím to, ale co jsem zaslechl, je to experiment…. No uvidíme). Pan Lombardo prošel od svého odchodu od Slayer mnoha skupinami, nahrál desky třeba s Apocalypticou, ale jeho stěžejní kapela byla v devadesátých letech skvělá thrashová grupa Grip Inc.
Ale dobří holubi se vracejí a i Dave po letech zakotvil zpět v domovské stáji Slayer, protože kam už by jinak patřil víc? V roce 2006 skupina natočila CD Christ Illusion, jejíž promo forma se mi šťastnou náhodou dostala do ruky. Jelikož se nejedná o oficiální CD, které se na pulty obchodů má dostat 8. srpna 2006, nedovolím si tvrdit, zda je zvuk už finální, ale jak to sakra poslouchám, pochybuji, že se jim ještě podaří zmasterovat desku, aby zněla lépe.
Ihned po vložení CD do přehrávače bylo jasné, že se překvapení nekoná. Ale to je právě dobře, Slayer si jinak ani představit neumím. Už první skladba Flesh Storm dokazuje, že pánové s přibývajícím věkem nevyměkli, ba naopak, přitvrdili!!!!! Lombardo za bicími dokazuje, že jeho návrat do Slayer není jen touha po komerčním úspěchu, ale reunion dostává nový rozměr, kapela hraje stejně agresivně jako v roce 1986!!!!
Druhá skladba Catalyst dokazuje, že nás pánové nehodlají šetřit… Ďábelské tempo ve stylu Regin in Blood dává tušit, že se Slayer vrací ke kořenům, je to jako bych se vracel do studentských let, ale i přesto, že je to zdánlivě krok dozadu, je to vlastně evoluce….. Kruh se uzavírá…. Nová deska Slayer je pro pravověrného fandu pravým balzámem na jeho hříšnou duši, kombinuje totiž to nejlepší, co kdy kapela vyprodukovala. Třetí skladba Eyes of the Insane, dává vzpomenout na temnou desku God Hates Us All, kde se hodně projevila tendence hrát moderní muziku, ladění odhadem Cis…. Ale jsou to pořád Slayer!!! No co vám budu povídat, masooooo!!!! Další věc Jihad svým textem napovídá, že ani kapele Slayer není lhostejné, co se děje na blízkém Východě a že chápe hrozbu arabské „Svaté války“ jako něco, co lidstvu rozhodně neprospěje a bohužel události dnešních dnů jim dávají mimoděk za pravdu, Islám jako víra jen dokazuje, jak extrémně nelidské náboženství to vlastně je. V podobném tempu jede i skladba Skeleton Christ, jejíž text jsem neměl čas zkoumat, ale z názvu je jasné, o co jde. Otázky katolické víry bral Slayer vždycky hodně vážně a myslím si, že nová deska není výjimkou. A člověk, který jen trochu střízlivě přemýšlí, jim musí dát za pravdu, ono je něco shnilého ve státě Dánském…..
Conferacy je vypalovačka ve stylu Reign, sice nectí úplně tempo desky z roku 1986, ale je znát, že Slayer nezapomněli, kde je jejich místo… Další Black Serenade jede v podobném tempu, prostě klasika, je fakt, že to chce více poslechů, ale je soda. A přichází osmá věc – Catatonic. Pro mě maximální extáze, pomalá a podladěná věc, která nenechá jednoho thrashového fandu v klidu!!!! Stále přemýšlím, jak dosáhnout TAKOVÉHO zvuku a atmosféry. Ale marně, Slayer je jen jeden. Devítka Cult, je už notoricky známá věc, kterou musí každý fanda Slayer dávno znát, na stránkách kapely je ke stažení již dávno, stejně tak je to oficiální singl kapely vydaný na podporu nové desky.
A přichází finále – skladba Supremist. Konečně něco, co tady ještě nebylo! Slyším dobře?? Sypačky! To je u Slayer absolutní novinka! Skladba kombinuje to nejlepší, co kapela mohla dát dohromady, tvrdost a rychlost…
Klasika…. Jakkoli jsem nevěřící, pronáším větu – děkuji ti Bože za tuto desku, jelikož jsi mi ukázal pravou cestu, cestu SLAYER!!! Kdo jste si mysleli, že Slayer je jedna z kapel, která těží ze své minulosti, vězte, že máte i nemáte pravdu. CD Christ Illusion dokazuje, že kapela, která má za sebou skoro třicet let hraní, může posluchači dokázat, že neztratila nic ze své syrovosti s tvrdosti. Na druhou stranu nepřináší nic převratně nového, ale kdo by požadoval po Slayer změnu?? Prostě si tu věc kupte a poslouchejte, zjistíte, že vám kapela má pořád co říct!!!!!
|
