Deset let svého působení na scéně oslavila kapela výběrovkou „Karneval“. Jedinou novou písní na této kolekci byla ta titulní, pocházející původně z repertoáru Olympicu. Jihlavská formace si ji ovšem dokázala předělat k obrazu svému takovým způsobem, že se z ní stal okamžitě jeden z jejich největších hitů a zcela nepostradatelná položka každého koncertu XIII.století. Celá nahrávka pak krásně rekapituluje uplynulou dekádu, která platí za zdaleka nejplodnější období v dlouhé kariéře kapely.
S další řadovkou přišla kapela o tři roky později a hned na první pohled bylo vidět, že tahle nahrávka je prostě jiná. Moc dobře si vzpomínám na ten šok, když jsem si poprvé desku s podivným názvem „Vendetta“ pustil. Už titulní fotka na obalu alba naznačovala, že je něco „špatně“. Výjev ze současnosti se totiž zásadně lišil od obrázků, na které jsme byli od Jihlaváků zvyklí, a nezůstalo samozřejmě jen u obálky cédéčka. Největší změnou tentokrát prošly texty, tedy jeden z nejpodstatnějších poznávacích znaků třináctky. Najednou bylo všechno pryč. Už žádné gotické hrady, upíři, vlkodlaci ani staré legendy. Všechna ta krásná romantická témata s příchutí temné historie byla najednou fuč a nahradila je krutá realita současnosti a děsivé vize nejbližší budoucnosti. Najednou jsme se ocitli ve světě černých limuzín, letadel, korporací, cyborgů a hologramů. XIII. století zkrátka sebe samo připravilo o něco, čím bývalo výjimečné. Dnes už chápu „Vendettu“ jako logický krok ve vývoji kapely. Alegorické texty s odkazy na minulost již zkrátka jako vhodná umělecká výpověď přestaly Petru Štěpánovi dostačovat a zvítězila potřeba vyjádřit se přímočařeji a srozumitelněji.
„Zbytečná jsou jména,
už každý číslo má,
Shylock corporation,
nás všechny objímá“
Po hudební stránce k žádným velkým změnám nedošlo. Kapela se vesměs drží stylu, na který jsme u ní byli léta zvyklí. K nejzdařilejším kouskům patří hned úvodní titulka, která se díky svému silnému a lehce zapamatovatelnému refrénu stává okamžitě hitem. Skvěle se povedly především svižné songy, kterých kapela na desku zařadila netradičně hned několik. Z nichž musím vyzdvihnout hlavně anglicky zpívané skladby „Berlin & Vienna“ a „Into The Garden Of Delight“, které ohromí energickým riffem a chytlavou melodií. Ze stejného těsta je i píseň „Shelley“, která patří vůbec k nejrychlejším věcem, co kdy třináctka stvořila. Její lehce punkový odér dá vzpomenout na album „Amulet“. K těm rychlejším songům můžeme zařadit též duo „Rezident Evil“ a „Poslední letadlo do Buenos Aires“, ale dobrý dojem z obou dvou vyloženě kazí kupa laciných pazvuků, které do nich kapela trochu násilně nacpala. Mile překvapí zařazení prastaré balady „Obřad za mrtvé“, kterou bratři Štěpánové původně nahráli už v dobách H.N.F. Nový kabátek ji velmi sluší a dává vyniknout jejímu nádhernému textu. Po lyrické stránce se velmi povedla i další balada s názvem „Zodiak“. Na opačné straně spektra stojí absolutně nezajímavá „Andy Warhol“ a podivná „Horizont události“, kterou bych se nebál označit jako tuctový popík. Potřebu kapely vybavit tuto atypickou skladbu videoklipem už vůbec nechápu.
Závěr alba přináší dvě cover verze. Tou první je již dobře známá „Bela Lugosi is Dead" od britských post - punkových gotiků Bauhaus, kterou jsme měli možnost slyšet již na minulé desce. Kapela sice tentokrát přišla s další, lehce odlišnou verzí této psychedelické záležitosti, ale ani tahle příliš nefunguje. To druhá předělávka v podobě „Stepping Stone“ od Sex Pistols je úplně jiné kafe.
Celkově „Vendetta“ působí spíše jako písničkové album a chybí mu určitá kompaktnost, na kterou jsme byli u třináctky vždy zvyklí. Nepostrádá ovšem pestrost ani silné momenty. V diskografii kapely pak zaujímá pozici rozporuplné desky, která u fanoušků vzbuzuje různé, někdy i zcela protichůdné emoce.
|
