Poté, co se Debustrol vymanil ze skvěle připravené pasti v podobě třetí studiovky, která znamenala pro kapelu propad finanční, psychický, ale i v počtu fanoušků, se musela Kolinssova parta rychle rozhodnout, co dál. Jednoznačně se nabízela možnost zkusit něco ve stylu, jako byly první dvě desky. Kapela během roku 1994 vyjednávala s bývalou firmou Monitor o opětovné spolupráci. Jednání skončila začátkem následujícího roku se zajímavým výsledkem - Monitor kapele nabídl natočení dvou desek do roku 1997. Debustrol tak pro novou desku dostal zelenou.
Přípravy nových písní se většinou účastnil jen Kolinss a Herr Miler, zbytku kapely na muziku už tolik času nezbývalo. V přípravném období také vyšlo definitivně najevo, že se kapele nepovede obnovit spolupráci s Dodem a tak se Kollins rozhodl zkusit produkování sám. V květnu roku 1995 Debustrol vyrazil směr Ostrava, studio Citron. Na rozdíl od „Chytré pasti“ nikdo nic nepodcenil a všechno bylo připraveno dopředu. Novinka s poetickým názvem „Vyhlazení“, spatřila světlo světa za pouhé tři měsíce a to přesně 29. srpna 1995. Ve spojitosti s novinkou nesmíme zapomenout na slavný “výlet“ Debustrolu do Polska, kde kapela navštívila koncentrační tábor Auschwitz – Birkenau. Účelem návštěvy bylo focení, což se může zdát ve spojitosti s místem neuctivé, ale kde jinde by se kapela měla fotit na desku s názvem „Vyhlazení“? Přímo na kolejích směrem na bránu vzniká fotka, kterou na místě napodobil nejeden z fanoušků kapely.
Příchod nové desky uvítala velká část fanoušků starých Debustrol, protože znamenala návrat ke kořenům kapely a jejich starému dobrému Ultra Moshi (thrash metalu). To ukáže hned úvodní titulka, ve které (po zhruba minutovém intru) přichází totální násyp kvalitních kytarových riffů. Také se v ní potvrdilo, že se na textech Kolinss pořádně vyřádil a refrén písně je naprosto bezkonkurenční. Za zmínku také stojí skvělé kytarové sólo, které z písně dělá něco nezapomenutelného. „Papež vrah?“ posluchače utvrdí v pocitu, že se Debustrol vrátil tam, kde byl před pěti – deseti lety, a to hlavně díky textu, který krásně odsejpá a s ničím si nebere servítky. Vcelku kontroverzně vyzněla píseň „Noc husí kůže“, ve které ze začátku Kolinssův zpěv působí až trochu black metalově. Rozhodně ale Kolinssův um není to hlavní, co na písni vzbuzuje vášně. To má na svědomí až poslední minuta, která obsahuje jen ženský řev a dětský hysterický pláč. Při představě, co se asi tak mohlo dít, každému určitě nabíhá zmíněná husí kůže.
Skladba „Zemřelci“ je pro velkou část fanoušků Debustrol nejzásadnější z celé desky, osobně v ní (kromě zajímavého motivu kytarové vyhrávky) větší zalíbení nenašel. Uvolnění tempa, ve kterém se „Vyhlazení“ drží, přichází s oddechovou skladbou „Pocit druhého lana“, jež patří mezi jednu z textově nejpovedenějších a v níž jsou také výborné hudební přechody. „Stopař“ je důkazem výborné přípravy před natáčením, nejlepší na této skladbě jsou trhané zvuky kytar a jejich aranže. Jedinou skladbou, kde se výrazně projevila práce Herr Milera je „Hyenizmus“, jeho bicí jsou zde slyšet o hodně víc než jakýkoliv jiný nástroj (samozřejmě kromě krátkého kytarového sóla). „Zločinu z nevinnosti“ dominuje chytlavý refrén. V něm se ke zpěvu připojili i další členově kapely, což píseň hodně ozvláštnilo. Závěrečný song „Síla bouře“ udržel standard celé desky a koncem v podobě odjezdu vlaku ideálně ukončil celou desku.
Albu „Vyhlazení“ znovu posunulo Debustrol kupředu. Hlavní zásluhu na tom měl fakt, že tato kapela je nejsilnější, když hraje rychlý, svižný a drsný thrash metal. Velký podíl na úspěchu měly také nekompromisní Kolinssovy texty.
|
