V životopise švédského křiklouna Matse Levéna se najdou natolik významná působiště (Therion, Yngwie Malmsteen, At Vance, Treat… ), aby bylo od první věty jasné, že tenhle maník to má v krku výborně seštelováno. Stejně tak se v jeho curriculum vitae dá vystopovat fakt, že na jednom místě příliš dlouho nevydrží. Ať už je příčinou to, že rád zkouší nové věci nebo třeba to, že není kdovíjaký týmový hráč, obě tyto možnosti celkem jasně vedou k tomu, že myšlenka natočit vlastní sólové album se v podstatě sama nabízí. A tak v loňském roce Mats ohlásil start svého projektu Skyblood, ve kterém pochopitelně hraje ultrahlavní roli.
Jeho hlas je naprosto dominantním a stěžejním bodem debutového eponymního alba. Navíc je třeba zdůraznit i fakt, že Mats své solitérství uchopil natolik zodpovědně, že si nejen skladby složil, ale řadu nástrojů si sám také nahrál. Rozmanitost jeho předchozích angažmá se decentním způsobem odráží i na albu „Skyblood“, základ je sice položen v hard rocku, ale silná atmosféra (trošku horroru, troška strachu, troška teatrálnosti) odkazuje zejména k Therion, ale i na ždibec Trans-Siberian Orchestra lze narazit. A když se Matsova výborná hlasová forma a působivá nálada skladby potkají i s výraznou melodií, vznikají velmi povedené písně. V úvodu alba se zdá, že Mats měl při skládání svých kompozic neskutečně nabito, neboť tajemné intro „Skyblood Manifesto“, jedovatá „The Voice“ s šikovnou gradací a šťavnatou podporou sborů, či dokonale vypointovaná a vyhrocená „The Not Forgotten“ spolehlivě strhnou, a to i přes to, že ani v těchto nejpřitažlivějších položkách Mats nesáhne k sebemenší podbízivosti. Jediná škoda je, že vše vyvrcholí už se skladbou „One Eye For An Eye“ – dramatičnost skladby, její pochmurná nálada i Levénův hlas, hrající všemi možnými barvami, tvoří jednoznačný vrchol, po kterém by už určitá ztráta tlaku nejspíš následovala tak jako tak. Ale v nenápadnosti pomalejší „Out Of The Hollow“ i v rozvláčnosti závěrečné „Le Venimeux“ (inspirace u výše zmíněných náladotvůrců zde narazila na kámen, desetiminutová kompozice zjevně vyžaduje vytříbenější smysl pro dramatičnost, než Mats Levén mohl nabídnout) se předchozí síla začíná poněkud rozpouštět.
V celkovém součtu je však možné s uznáním konstatovat, že svoji osobitost dokázal Mats Levén do alba „Skyblood“ plně otisknout, takže příznivci silných hlasů a impozantní atmosféry si určitě přijdou na své.
|
