GOAT RIDER - High Speed From Hell
Dvojice maníků této kostarické kapely chce smilnit na Petrových kamenech a nebojí se to dát světu najevo. Satanistická témata jsou pro tyto výrostky prvořadá, sami sebe pak označují za ožraly a aktuální EP jako mastershit. Taková hluboká "sebereflexe" většinou bývá přítomna tam, kde je práce vykonána dobře (a naopak), což je i případ blasfemického spolku Goat Rider. Kostaričané umějí pořádně šlápnout do pedálů, zvukem rozjíždějící motorky ostatně celý hříšný karneval startuje. Nekřesťanské hudební porno zachycuje speed-thrash obcující s black´n´rollem a punkem, bičíky šlehají a sukuby slastně sténají. Ke změnám temp nebo způsobu poloh v podstatě nedochází, a tak úplně stačí čtvrthodinka, která je přijatelným kompromisem mezi rychlovkou a dlouhou akcí. Při nájezdech takových "Sadistic Aggressor" a "Hail Bathory" pak muziakální smilstvo dosahuje orgastických vrcholů. Celou dobu přitom máme pocit, jako by někde v dálce stáli Lemmy s Cronosem a tuhle dekadentní párty si zatraceně užívali. Jak by také ne, vždyť předobraz podobné hudby tvořili právě oni.
6,5/10
YouTube ukázka - celé EP
HAZZERD - Delirium
Kanaďané Hazzerd na letošním kotouči "Delirium" plynule navazují na tři roky starý debut "Misleading Evil". To znamená thrash s osmdesátkovými oddénky, do kterého je nemalou měrou přidáván heavy metal, jehož kořeny pocházejí ze stejného období. A protože zrovna hudebníci z této kapely chtějí ponor o tři až čtyři dekády zpět mít co nejdokonalejší, volí k tomu zároveň odpovídající produkci, což ovšem není úplně místě. Takový retro fanatismus můžeme připodobnit k milovníkům škodovek, kteří odmítají jezdit po moderně opravených silnicích. Přitom po hladkém povrchu by jízda byla o tolik výživnější! Kanaďané své řemeslo zvládají velmi dobře, tempa míchají s lákavými riffy, do toho zpěvák a zároveň bubeník (respekt!) Dylan Westendorp vyštěkává jedovaté fráze, čímž - v případě ostře natlakovaných slok - celá záležitost hodně evokuje Death Angel (např. "Dead In The Shed" a "The Decline"). Pánové se navíc nezříkají melodií, jejichž paprsky až nečekaně jasně osvítí zejména parádní instrumentálku "Call Of The Void". Vše je nicméně příliš dlouhé (padesát minut fakt ne), ve výsledku se docela podobající a hlavně velmi archaicky ozvučené. Pro fanoušky thrashových škodovek každopádně povinnost.
6,5/10
YouTube ukázka - A Tormented Reality
SURGICAL STRIKE - Part of a Sick World
Německá smečka Surgical Strike se konečně dokopala k debutovému zápisu, což jí trvalo pouhých dvacet sedm let. V devadesátkách vyšla jenom dvě dema, před čtyřmi lety situace vypadala nadějněji, to už přišla řada na povedené EP, jenže pak se zase sestava rozpadla. Jakoby z ředitele kapely Jense Alberta vyzařovala nějaká negativní energie či co. Možná je ale důvod prozaičtější - třeba se mu někdo z bývalých spoluhráčů pokoušel naznačit, že je sice dobrý skladatel, ale ne úplně ideální zpěvák. Albertův hlas skutečně patří mezi nejslabší článek německého řetězu, není v žádném případě katastrofický a v nejlepších momentech dokonce dokáže evokovat Zetro Souzu z Exodus, s lepším hrdlem by ale Surgical Strike bodovali ještě o poznání víc (Jensovi alespoň občas přijdou na pomoc spoluhráči). Jejich thrash je dravý, hřmotný i chytlavě vyzývavý, melodické momentky v sólech "Failed State", "Part Of A Sick World", "Sorrow Of War" nebo "The Breed" nemají daleko k power metalu. Délka je o něco snesitelnější, nežli tomu bylo v případě výše zmíněných Kanaďanů, art-work je ovšem zhola běžný a nedosahuje zajímavosti jména jeho tvořitele, kterým je Timon Kokott. Skladby každopádně mají potřebný stylový tah a dokážou rychle zaháčkovat potenciální thrashové posluchačstvo (za nejlepší kousky jmenujme dvojici "Lambs To The Slaughter" a "Not In This Life"). Dobrý debut.
7/10
YouTube ukázka - Dead End Gone
|
