Nová experimentální studiovka „Steak“ ještě nestihla ani pořádně prorazit a parta z Debustrolu se domluvila na výpomoci se zbylými členy kapely Harlej (Vláďou Šafránkem a Tondou Rauerem). Proto na konci roku 2001 začali v Harleji hrát Kolinss (baskytara), Volák (kytara) a Skull II (bicí). Jejich domovská kapela fungovala normálně dál, jenže koncem roku 2002 se Volák rozhodl kapelu opustit a nadále se věnovat muzice pouze v Harleji. Hrát do Debustrolu se v té době nikdo nehrnul, a tak nezbylo nic jiného, než aby se Kollins vrátil k hraní na kytaru a po více jak patnácti letech kapela zase koncertovala jen ve třech. Tohle “oživení“ Debustrolu prospělo nejen u fanoušků, ale i uvnitř kapely, neboť ubylo přebytečných kytarových efektů a celkově se hudba zjednodušila. Všechno nasvědčovalo tomu, že se Debustrol vrátil zpátky do osmdesátých let, což se potvrdilo hned v roce 2003, kdy znovu vyšlo demo „Vyznání smrti“ na CD.
Při skládání nového materiálu se čím dál víc projevoval fakt, že ve třech to prostě nepůjde, proto se kapela pustila do hledání nového kytaristy. Jedním z oslovených byl starý známý Trifid, Ten sice nabídku považoval za vtip, ale i přesto se těsně před natáčením rozhodl přidat. Natáčet se začalo v lednu 2005 v pražském studiu u Standy Barocha, který na natáčení samozřejmě nemohl chybět. S příchodem jara, přesněji 21. března 2005 se na trh dostalo nové studiové album „Přerushit“.
Po pohádkovém intru o princezně album otevírá titulka, která svým vyloženě náročným textem: „Přerušit sekerou na dvě části…“ a pískavým kytarovým sólem definuje styl, ve kterém se deska bude držet. Následující „Masoterian“ je snad každému fanouškovi Debustrol dobře známá. Je v ní všechno, co se po kapele chtělo, od neúprosných bicích, tvrdých kytarových riffů až po zvuky motorové pily, která hraje na živých vystoupeních Debustrol velkou roli.
Před koncem první poloviny desky stojí devítisekundový „Rozkaz“ zabíjet, který je okamžitě následován vykonáním v podobě „Likvidace“. Této písni nejvíce dominují hluboké kytarové a basové riffy s pozvolným zpěvem, který ovšem často přechází v neurvalý řev.
Druhá polovina desky je o něco slabší, ale i tak zábavná. Uvádí ji píseň „Temnoidní“ s výraznými činely, zajímavými přechody temp a kytarovými mezihrami. Trochu punkového vlivu je cítit ze zběsilé skladby „Semtexman“, ve které Kolinss sype slova jedno za druhým. Jednou z nejdůležitějších písní desky je „Nozdrametal“ s jednoduchým motivem a dobře zakomponovaným textemv jejímž závěru zazní hlas bubeníka amerických punk rockových Ramones Markyho Ramoneho. Závěr alba představuje klidnější tečka za předchozím zběsilým tempem alba v podobě skladby „Smrtosabat“, svým pojetím hodně připomínající píseň „Barbecue“ z předešlé desky. Rozdílem je jen to, že se „Smrtosabat“ trochu rozjede a v refrénu dojde na sborový zpěv.
Deska „Přerushit“, spolu se znovuvydáním dema „Vyznání smrti“, představuje návrat Debustrol ke kořenům. Kapela upřednostnila samotnou hudbu před efekty a umělým vylepšováním, doprovázejícím předešlé album „Steak“. Necelé čtyři roky mezi posledními alby kapele prospěly a nápaditost na desce nechyběla, nicméně zejména zásluhou textů byl „Steak“ o něco povedenějším zářezem.
|
