Pokud se studiové novinky italských melodiků týká, můžeme o ní mluvit jako o albu, které fandové slyšeli ještě před jeho vydáním. Nyní jsou ale skladby, jež nejprve vycházely jako singly po jednotlivých měsících, servírovány pěkně pohromadě a v remasterované - i když stále značně nedokonalé - zvukové produkci. Tento netradiční (avšak marketingově nikoli hloupý) proces souvisí s tematickým konceptem nahrávky, pro nějž se nechali italští autoři inspirovat svým oblíbeným japonským komiksem manga (viz také předešlá fošna "Re-Animated"), konkrétně sérií Saint Seija alias Knights Of The Zodiac. Vše zároveň nějak souvisí s řeckou bohyní Athenou a armádou "Gold Saints" (tedy Zlatí svatí), jejíž bojovníci nosí hadry odlišené podle znamení zvěrokruhu. Nejsem znalcem daného fantaskního vesmíru a jenom tato rychlá internetová "studie" mě unavila (nudila) natolik, že raději přejdu k tomu nejpodstatnějšímu, tedy samotné hudbě.
Ta opět patří, jak je u Italů dlouholetým zvykem, k tomu jednoznačně lepšímu, co power-speedmetalová scéna nabízí. Hudebníci se nebojí rychlosti, která tentokrát pohání kupředu nemalé množství písní, jasnou zprávou jsou i příjemně nasládlé melodie a především sebejistý hrdelní výkon výškaře Alessandra Contiho, jenž patří do světové pěvecké extratřídy. A protože byla celá série singlů odstartována přesně 21. března, naducává celý playlist Beran, a to s patřičnou speedmetalovou energií. Navazující "Taurus: Great Horn" sice zábavně rozjetou jízdu zbrzdí zbytečným pokusem o heavíkové přiostření, to lze však Italům prominout, neboť jde o jediné výraznější klopýtnutí.
Blíženci nás naopak vyvezou až k samotnému vrcholu, když song "Gemini: Another Dimension" frčí na vydatných melodických endorfinech, kterým dodává finální jiskru hostující Yannis Papadopoulos, neboli aktuální celebrita mezi powermetalovými pěvci. Náplň zbývajících skladeb se nese buď v podobné tvůrčí náladě a tomu odpovídajícímu rychlostnímu módu (za všechny jmenujme výtečný kousek "Capricorn: Excalibur"), případně v pohodovém středním tempu, ve kterém však důraz na chytlavé harmonie neuhýbá ani o píď (např. "Cancer: Underworld Wave").
Výjimku tvoří závěrečný dovětek "Last Hour (The Redemption)" s elegantně epickou aurou, potažmo kompozice "Virgo: Tenbu Horin", která se zbytku vymyká snahou o komplexnější dramatizaci. I tato strategie - v lecčems připomínající dýňové hrátky na albu "The Dark Ride" - ale po počáteční nepřístupnosti odkryje vnadné linie a skladbu je možné pasovat na jakéhosi tajného žolíka celého playlistu. Při tvorbě této nahrávky byly planety v dobré konstelaci, a i přes několik mírných zakolísání (k nimž částečně patří také song "Aquarius: Diamond Dust", jehož stavba se až příliš sluchatě inspiruje finskými Stratovarius), je nutné album důrazně doporučit každému melodikovi, bez ohledu na datum jeho narození.
|
