Po neuvěřitelných dvaceti šesti letech se opět o slovo hlásí havířovská smečka Bastard. Přesně tolik roků uplynulo od vydání jejich eponymního debutu, nutno ovšem dodat, že po celou tu dobu nebyla kapela aktivní. V roce 1996 pánové zahájili devatenáct let trvající pauzu a ani po jejím skončení se do studiové tvorby moc nehrnuli. V roce 2017 vydali jen pěti skladbové ípko „…na start!“ a na plnohodnotnou desku si tak jejich příznivci museli ještě nějaký ten pátek počkat. Vloni kapelu postihla zásadní personální změna, když svůj post opustil zpěvák a zakládající člen skupiny Ladislav Tomis. Role hlavního vokalisty se ujal kytarista Pavel Škarpa a novinka, chytře pojmenovaná „Druhá müza“, tak vznikala ve čtyřčlenné sestavě.
Hudba Bastard se pohybuje v rozmezí melodického rocku a heavy metalu, přičemž kapele více sluší ty tvrdší polohy. To dokazuje hned úvodní „Gladiátor“, ve kterém se pánové nebojí pořádně hrábnout do strun. Z podobného ranku je i oslava rokenrolu „Nakažlivej stav“ a závěrečná „Nejvyšší čas“. Naopak odlehčené rockovky jako „Jenom pocit“ nebo „Jen mě zkouší“ působí až moc obyčejným dojmem a v podstatě nemají čím zaujmout. Z dvojice balad „Osudy“ a „Andělství“ je i díky pěvecké výpomoci Lucie Roubíčkové (Black Bull) podařenější ta první zmíněná. Za zmínku stojí i poměrně slušné texty, které jsou v některých případech velmi trefné. To platí třeba u skladeb „Zombie (Market show)“ a „Tváře provinilých“. Pavel Škarpa se role zpěváka zhostil na výbornou a jeho lehce chraplavý hlas se k písním Bastardu vyloženě hodí.
Nahrávka „Druhá müza“ tak přináší nekomplikovanou rockovou jízdu se spoustou dobrých melodií a slušných kytarových sól. Příjemně se poslouchá, ale zároveň se nejedná o nic novátorského či převratného. Zkrátka poctivě zahraný hevík! Jen doufám, že na příští desku Bastardu nebudeme čekat dalších dvacet šest let.
|
