Jedním ze základních kamenů příběhu progresivních aristokratů Royal Hunt je skutečnost, že hudební svět nezná hranic, stejně jako fakt, že můžete mít v hlavě skvělé nápady a kolem sebe vynikající muzikanty a nepotkáte-li potřebnou dávku štěstí, přes veškerou kvalitu se na hudební Olymp stejně nevyškrábete. Ač se historie kapely začala psát v roce 1989, je třeba vrátit se až kamsi na konec šedesátých let minulého století a zamířit do hlavního města tehdejšího Sovětského svazu. Tam se totiž budoucí leader Royal Hunt André Andersen už ve svých pěti letech začal seznamovat s hrou na klavír a probouzet v sobě vztah ke klasické hudbě, který zhruba na začátku Andrého puberty lehce nabouralo jeho setkání s tvorbou Deep Purple. Propojení rockového světa a světa klasické hudby bylo něco, co Andersenovi nedalo spát, své vize však nakonec začal intenzivně rozvíjet o pěkných pár kilometrů daleko, když se v roce 1984 přestěhoval do Dánska, kde si posléze začal budovat i vlastní studio Mirand. Právě v něm se narodí nejen samotní Royal Hunt, ale vznikne v něm i čtyřlístek prvních alb kapely, stejně jako Andrého sólová prvotina.
O tom, že Andersenova vize o směřování Royal Hunt byla od samého počátku naprosto jasná, svědčí již debutové album „Land Of Broken Hearts“. Pochopitelně, že principálova láska k černobílým klapkám hraje na desce velmi zásadní roli, i když ani jeho kytara není zastrčena nějak do pozadí. To, že si k sobě dokázal vybrat velmi dobré parťáky, ať už se jedná o velmi jistou rytmickou sekci anebo o křiklouna s měkkým, civilním a příjemně pružným hlasem (navíc opírajícího se o jiskřivou spolupráci s podobně měkce znějícími sbory), vedlo k tomu, že už na svém debutu Royal Hunt znějí velmi vyzrále a sebejistě. Stejně tak lze charakterizovat i kompoziční stránku desky. André, který po celou dobu existence Royal Hunt nemá příliš potřebu k autorskému peru pouštět některého ze svých kolegů, měl svůj rukopis už zjevně vyprofilovaný na samotném debutu, který je proto plný typických vzdušně zpěvných melodií, spousty děje, rockových drápků i lehkonohé progresivity.
Vstup do alba je nesmírně silný. Úvodní „Running Wild“ se staromilsky znějícími klávesami, výbornou melodií, výrazným refrénovým sloganem i parádní kooperací sólového zpěvu se sbory, a následná dokonale vypointovaná hitovka „Easy Rider“ s rafinovaně nenápadnou živou kytarou a extrémně chytlavými vícehlasými refrény, o sebevědomém zpěvu výborného Henrika Brockmanna nemluvě, strašně snadno chytnou za uši. To, že aranžérsky jsou v porovnání s budoucí tvorbou nejen tyto dvě skladby, ale prakticky celá deska mírně naivní, jim nic neubírá na síle, dynamické míchání přístupnosti a dramatičnosti dokáže maximálně přitáhnout pozornost. Dalším typickým bodem, který tvorbu Royal Hunt bude i nadále provázet je snadno uvěřitelná decentní plačtivost, která se pochopitelně nejvíc projeví v baladách – noblesní „Age Gone Wild“ je toho dokonalým příkladem, její emotivnost ještě zdůrazní elegantní využití klasické kytary. Mistrovské zaházení s melodickou elegancí vyvrcholí ve finální „Kingdom Dark“ (melodický mustr si o pár let později mohli vypůjčit Serenity), byť využití nasládlých fanfár už je v té snaze o majestátnost (nehledě na to, že i určitá zvuková skromnost ji úplně nemůže naplnit), trochu přes čáru. Fakt, že se akční klávesová instrumentálka „Martial Arts“ stala znělkou japonské wrestlingové federace napoví, která země byla pro dánskou partu zaslíbená. I to byl důvod, aby o dva roky později vyšlo maxi EP (jen krátce před vydáním druhého řadového alba), na němž se část skladeb z debutové desky objevila v akustické verzi, Evropě část této kolekce pak nabídli Steamhammer jako bonus na reedici debutu v roce 1999. Zdůraznit je třeba fakt, že na EP už se v řadách kapely představil kytarista Jacob Kjaer, jehož od kolegů Jaded Heart přitáhl Henrik Brockmann a který se v sestavě Royal Hunt zabydlel na celých deset let.
Snad jen proto, že celosvětová distribuce debutového alba vázla, nesklidilo „Land Of Broken Hearts“ větší úspěch. Hudebně se na něm totiž Royal Hunt představili jako vyzrálá a velmi nadějná kapela.
|
