RAZGATE - After the Storm... the Fire!
Některému zpěvákovi se může stát, že se jeho hlas až nebezpečně podobá známému jménu. Pak je celkem jedno, jestli jde o náhodu nebo úmyslnou stylizaci, pokud se pohybujete ve stejném žánru, stejně budete nařčeni z plagiátorství. Ital Giacomo Burgassi působí jako naklonovaný Tom Araya ze Slayer, přičemž se tuto podobnost rozhodl okázale prodat. Někdy frázuje nebo řve úplně jako slavnější kolega, když se pak k imitaci přidají i jeho spoluhráči, vše zní jako slaboduchá kopírka amerických vysloužilců. Důvod k sepsání těchto řádků vězí ve skutečnosti, že daná strategie není hlavní pointou Italů, kteří se většinou pokoušejí znít celkem osobitě. Když se jim k tomu podaří přihodit povedené riffy, jsou bez problémů žánrově přitažliví. Např. rozjezdový song "Rising Death", jenž nastoupí po poťouchle vybrnkávaném intru "Lacrimosa Dies", je přesně takový a jeho hřmotně přelévavé kytarové plochy umí zaujmout. Takových míst je na novém zápisů Italů několik (za všechny jmenujme crossoverově rozdováděný nátisk "Grinding Metal", který svádí už svým titulem), k pomyslně kritické nebo minimálně sporné situaci nicméně dojde pokaždé, když se zpěvák až příliš vtělí do Arayových hlasivek. Pak je to otázka vkusu: pokud milujete Slayer natolik, že s chutí zhltnene jakoukoli evokační variaci, může být tahle fošna vaše, zvlášť s ohledem na ukončenou činnost americké kapely. V opačném případě půjde o poslech na vlastní nebezpečí.
5,5/10
YouTube ukázka - Crucify (The Master Deceiver)
WARBRINGER - Weapons Of Tomorrow
Tihle Amíci si od debutu "War Without End" z roku 2008 stihli vybudovat slušné jméno a každou jejich novinku vyhlíží nezanedbatelný počet posluchačů. Kapela je pověstná poctivým žánrovým tahem a nejinak je tomu v případě zápisu "Weapons Of Tomorrow". Nekompromisní zpěvákovo zařvání v úvodu první šlehy "Firepower Kills" okamžitě startuje vzteklou thrashovou bitvu, ve které není nouze o atraktivní riffy, poutavé rytmické šíbrování či vícestylové vstupy. Deathový feeling nesměle vykukuje v položkách "Crushed Beneath The Tracks", "Outer Reaches", "Notre Dame (King Of Fools)" nebo "Heart Of Darkness", jenž vedle songu "Defiance Of Fate" znamená pokus o nejkomplexnější, avšak také lehce odzívanou skladatelskou formu. Američtí autoři nechtějí všechno zmasakrovat rychlými motorovými noži, občas se prostě rádi chopí kosy a za svým cílem dojdou v poklidném gardu. Obě strategie každopádně svědčí o promyšleném přístupu, jehož kvalitativní potenciál trochu snižuje zpěvák John Kevill, který zbytečně řve a přehrává. Ve spojitosti s tuctovějším rukopisem, k němuž dojde např. v kusu "Unraveling", najednou Amíci znějí jako každá druhá thrashová parta, naštěstí dříve či později přikvačí s nějakým o poznání zajímavějším nápadem. Můj pohled na Warbringer tak zůstává dlouhodobě konzistentní: dobrá, avšak nijak zvlášť výjimečná kapela.
6,5/10
YouTube ukázka - The Black Hand Reaches Out
WITCHTRAP - Evil Strikes Again
Někdy k radosti stačí málo. Třeba jednoznačně definovaná muzika, kterou tvoří Kolumbijci Witchtrap. Ti vznikli už v roce 1992, a to z iniciativy bratrů Uribeových. Vzhledem k jejich přezdívkám Witchhammer a Burning Axe Ripper se dá odhadnout, že zde bude probíhat rande thrashe s blackem, což je pravda, tento žánrový kontakt si ale musíme představit v ryze staromilské formě, která je dominantní měrou rozvrstvena o speed metal. Kolumbijští bratři, jež v sestavě doplňuje ještě basista Enforcer, totiž nechtějí zpomalovat, pokud to není vyloženě nutné. A to není skoro nikdy. Album "Evil Strikes Again" si tak můžeme představit jako závod F1, kdy se jenom jednou zajede do boxu na výměnu gum ("Return To Hell") a výjimečně se přibrzdí v sólové zatáčce, jinak je ale nutné kvaltovat kupředu nejvyšší možnou rychlostí. A podobně jako u závodů, i zde hrozí brzký nástup jednotvárnosti a nudy, tedy v případě, že nepatříte do úzkého jádra nadšenců - zde fanoušků old school blackened thrashe. Pak vám bude jedno, že se songy nebezpečně podobají, hlavně že mají správnou razanci, disponují stylovým rajcem a že jsou pravidelně okořeněny líbivým sólovým driftem. Startovací položky "Midnight Rites" (s vnitřním intrem "Fatal Litanies") a "Evil Strikes Again" mají drtivý tah, jenž je umocněn skvělým Ripperovým zpěvem i bezproblémovým zvukem. Po zmíněném zpomalení v songu "Return To Hell", které ale Kolumbijcům sluší o poznání méně, nastane další strmá akcelerace, již přeruší až pozvolný instrumentální dojezd v podobě titulu "Rhyme Of The Insane". Jde o tvrdohlavý autorský přístup, který značí jediné: tady se na progres nehraje, berte, nebo nechte bejt. Já rozhodně beru.
8/10
YouTube ukázka - Evil Strikes Again
|
