Už je to trochu klišé začínat recenze upozorněním, že za vydáním toho kterého alba stojí firma Frontiers Records. Tím se jenom podnítí a rozvíří všemožné předsudky (ne že bych je sám neměl), což mnohdy zbytečně odstřelí samotnou hudbu, která přitom nemusí být vůbec špatná. Kupříkladu finský spolek One Desire se před třemi lety úspěšně uvedl stejnojmenným debutem, takže je jenom dobře, že jsme se letos dočkali pokračování, které dostalo do vínku honosný titul "Midnight Empire".
Hudební kvalitě se není co divit, vždyť sestavu tvoří borci z takových spolků, jako jsou power metaloví Cain´s Offering nebo - dnes již neexistující - Sturm Und Drang. A k těm už má autorské rozhraní One Desire velmi blízko, neboť i zde se potkáváme s melodickým rockem, který občas volně a přirozeně vklouzne do moderního metalu. Vše je trochu načančané a nasládlé, s nadsázkou bychom mohli o tvorbě Finů mluvit jako o ekvivalentu filmů a seriálů pro puberťáky, když je však přítomna dobrá řemeslná práce a hlavně chytlavé melodie, může si přijít na své naprosto kdokoli, bez ohledu na datum, které visí v jeho občance.
Hned otvírák "Shadowman" tímto způsobem poslouží, okázale rozkvetlá píseň s příjemně vystavěným refrénem, tohle je spolehlivý recept na úspěch, jehož základ krom povedených melodií tvoří dobrý zvuk a zejména stylově přesný výkon zpěváka (a kytaristy) André Linmana. Navazující "After You´re Gone" se nese v poklidnější a zdánlivě méně efektní náladě, po dvou či třech posleších ale funguje úplně stejně jako předcházející hitovka. S modernějšími prvky Finové více pracují v "Down Of Dirty", čímž zároveň poprvé zesílí pocit jisté podbízivosti. "Godsent Extasy" je mixem AOR a hard rocku, přičemž jde opět - i díky svižnému tempu nebo hravému sólu - o zážitek dostatečně líbivý.
Čas na výdech přijde v polobaladické "Through The Fire", jejíž standardní ploužákový úvod je postupně rozvrstven do komplexní hry se symfonickými a bluesrockovými prvky, které v závěru gradují ve víru rock´n´rollové estrády. "Heroes" zvedne vícehlasně nabuzený chorus a sólová linka se střípky jemné melancholie, navazující "Rio" zase lehkoruká malba akustické kytary. Umělá kašírovanost "Battlefield Of Love" patří do stejné skupiny jako výše zmíněná "Down Of Dirty", pocity výjimečnosti se ale ještě mají vrátit, a to v položce "Killer Queen", ve které je ukryto silně chytlavé refrénové vyústění. Právě podobné momenty dodávají tvorbě Finů kýžený lesk a jsou pádným důvodem pro spuštění této desky.
|
