Když před dvěma lety vydali Bonfire velmi vydařené album „Temple Of Lies“ a chystali se na monstrózní tour, na kterém s nimi měla vystoupit řad významných jmen světové rockové scény, vypadalo to, že má parta kolem Hanse Zillera našlápnuto, jako už dlouho ne. Jenže koncepce turné se začala povážlivě drolit, Hans skončil v rukou lékařů (ponechme stranou, co je vejce a co slepice) a Bonfire se zdánlivě ocitli v dost nezáviděníhodné situaci. Od tohoto okamžiku uteklo jen o málo víc, než jeden rok, a z novinkového alba „Fistful Of Fire“ je zjevné, že tahle krize žádné devastační účinky na kapelu neměla. S novou posilou za bicími, kde Tima Breidebanda vystřídal André Hilgers (ex-Axxis, ex-Rage, ex-Sinner, …), přinášejí Bonfire vzdušnou kolekci svého typicky melodického a energického hard rocku, který nepopírá minulost kapely, aniž by ji nějak systematicky raboval, a přitom je dokonale ušitý na hlasivky Alexxe Stahla, jež na svém třetím zářezu do diskografie Bonfire znovu potvrzuje, že se pro kapelu po určitém tápání stal jasným vysvobozením.
To se projevuje v obou hlavních kategoriích, na kterých Bonfire staví už léta. Na „Fistful Of Fire“ spolehlivě fungují jak přímočaré střely, tak nezbytný plačtivý cajdáček (hned ve dvou verzích) „When An Old Man Cries“. Co je zásadní, ve svižných skladbách je víc razance a energie než sladké polevy a v pomalé se Bonfire neutápí v prvoplánovém sentimentu. Navíc se maximálně daří kytarám, které znějí úžasně svěže, chytře a nápaditě. A díky tomu má hned několik skladeb vyloženě hitové ambice – ať už je to našlápnutá Gotta Get Away“, napínavá stadionovka „Ride The Blade“, do strhujícího refrénu výborně vygradovaná „Warrior“ s výraznými klávesami, či adrenalinově dynamická „Gloryful“ se slastným melodickým uvolněním v refrénu.
Vydařila se i celková dramaturgie – nejchytlavější skladby jsou rozprostřeny po celé desce, nenajde se žádné vyloženě slabší místo (paradoxně nejblíž k němu Bonfire mají v titulní skladbě, která v porovnání se zbytkem alba je ve své masivnější houževnatosti poněkud těžkopádná), své opodstatnění mají i vydařené krátké instrumentálky a zaplaťpříroda se Bonfire tentokrát vyhnuli jakémukoliv děsuplnému fórku.
V éře s Alexxem Stahlem Bonfire prostě a jednoduše pookřáli. A z trojice desek, které Alexx nazpíval, mě „Fistful Of Fire“ baví nejvíc.
|
