Jak se v té obrovské záplavě kapel máte od ostatních odlišit, když se ve své hudební podstatě chcete přidržet tradičního základu a nemáte potřebu do svého výrazu cpát přehršel moderních šidítek? Třeba tak, jak to dělají italští Game Zero. Ti se po sedmi letech svojí existence dopracovali k druhému albu s důvtipným názvem „W.A.R. – We Are Right“ a jejich na první pohled nenápadná hudba staví na hard rocku, který má občas chuť naběhnout na narvané stadiony z osmdesátých let, ale těsně před tím, než se Game Zero ocitnou v bráně borců, pustí do něj syrovost, melancholii i drzost alternativních proudů tak obratným způsobem, že se vyhnout možnému nařčení z jakékoliv hitovosti, ale přitom řada energických skladeb se v závitech celkem v pohodě zahnízdí.
Příkladem může být ostrá titulní „We Are Right“, v níž se vzájemné překřikování postupně posune přes jedovatou a překotnou strukturu slok (kterým dokonale sedne oprásklá poloha hlasu Marka Wrighta) do vyhroceného kytarového sóla a úderného skandovatelného refrénu. Na podobně pichlavé náladě Game Zero staví po celou dobu - ohromně přitažlivě v ní zafungují takové fórky, jako v plíživé „Don`t You“ úvodní hej-hej-hej halekačka a její odlehčený la-la-la ocásek, v jednoduché „Believe“ melodická lehkost, decentně vzrušující kytarové poťukávání i rozmáchlý refrén, v útočné „Compromise“ s dráždivým sekaným riffem a provokativním zpěvem narůstající výhružná nálada, v až intimní a minimalistické „Lying“ silná atmosféra a naléhavost v ústředním sloganu, velmi vydařená je i téměř art-rockově jemná instrumentálka „The Ghost“.
Nejpřekvapivější na albu „W.A.R. – We Are Right“ je fakt, že přesto, že Game Zero nehrají primárně na nějakou chytlavost, tak ona jim samovolně ve spoustě případů začne vylézat. Možná to chce trochu víc času, přijít téhle jedovaté a jemné alternativě na chuť, ale v momentě, kdy se vám začne zavrtávat pod kůži, může se z toho stát docela návyková záležitost.
|