Stejnojmenné debutové album této švédské powermetalové party patřilo mezi povedené žánrové počiny roku 2018. Stalo se to navzdory skutečnosti, že mikrofon drží jistý Petter Hjerpe, což není úplně dobrý zpěvák. Lépe řečeno, nesedí mu všechny polohy. Když se drží blízko středu, je víceméně snesitelný. Když se pouští do výškových a jiných exhibic, začne mít problém. Tato situace kupříkladu zazdila dvě alba kapely Morning Dwell, ve které Hjerpe rovněž účinkuje, a obavám se, že daný stav nastal také při tvorbě studiovky "Pieces Of Reality", již formace Mad Hatter vydala 22. května.
S trochou škodolibé nadsázky bychom mohli napsat, že poprvé se švédský zpěvák rozkoukával a držel se pokorně při zemi, když však zjistil, že fandové přijali album s nadšením, nechal se unést a svým hlasivkám opět povolil otěže. Hjerpe jde do výšek, zajíká se vokálním nadšením a posluchač trpí. Scénář je většinou podobný, skladba začne melodickým nájezdem, jenž slibuje obstojný power metal, avšak při vstupu vrchního hostitele Hjerpeho jde veškeré kouzlo do kopru. První dva songy kvůli tomu nemá cenu řešit, za zmínku stojí až položka "Rutledge Asylum", kde se frontman nejprve drží při zemi, ve výškovém refrénu pak případné slabiny zamaskují vícehlasy. V dané písni zaujme také pozitivní náboj a energie, až člověk na úhlavní zádrhel celé desky téměř zapomene.
Dočasná amnézie pokračuje ještě v navazující spídovce "The Children From The Stars" a vlastně vždy, když Hjerpe jede v umírněné střední poloze (ve které dokonce evokuje Tobiase Sammeta), pokud mu pomáhají spoluhráči nebo když zní pouze instrumentální sekce. Ani ta ale není extra chytlavá, kupříkladu klávesové pokusy o hymnickou náladu vycházejí jenom napůl a veskrze jdou popsat jako laciný odvar Freedom Call ("Ignite", "The Valley"). Švédská kapela s druhým albem příliš nezabodovala a výrazně snížila svůj kvalitativní kredit.
|
