29.05.2020
THE DOORS
Po deseti letech se s novou sólovkou hlásí kytarista ..více

29.05.2020
DOKKEN
I když se stále mluví o nové desce této americké ..více

29.05.2020
STRYPER
Podle zpěváka Michaela Sweeta dokončují tito američtí ..více

29.05.2020
SORCERER
Švédská kapela, kde působí někdejší basista Tiamat ..více

29.05.2020
MOUNTAIN WITCH
Němečtí milovníci mixu stoner rocku, doom metalu a ..více

29.05.2020
ANCILLOTTI
Po čtyřech letech se s novým studiovým albem hásí tato ..více






MERCYFUL FATE - Mellisa
a blackmetal? To ani omylem, ta fošna je jenom t ..

MERCYFUL FATE - Mellisa
To |Pepsi stone : díky. ..

MERCYFUL FATE - Mellisa
Recenze na Anděla na útěku tady je, v podstatě ..

MERCYFUL FATE - Mellisa
Už to písu poněkolikaté, ale o Venom jako o bl ..

MERCYFUL FATE - Mellisa
To Pepsi stone : Moc bych si přál abyste v reda ..

ROYAL HUNT - Collision Course
to Dave78: ty jo, trvalo to jen dvanáct let, než ..

ROYAL HUNT - Collision Course
Skvělá deska skvělé kapely, recenze povedená. ..

MERCYFUL FATE - Mellisa
To Pepsi stone : Venom je rock n roll ! Ale hran ..

MERCYFUL FATE - Mellisa
Jediným spolehlivým měřítkem jsou v tomto př ..

MERCYFUL FATE - Mellisa
V nadpisu má být - První black byl Venom. ..




Za poslední měsíc:
Zdeněk ČERNÝ (TITANIC) - Kluci se vyblbnou v Cradle Of Filth a v Titánech budou klidnější
1310x

VAN HALEN - Balance
1006x

Adrian TĂBĂCARU - Lucifer-A rock opera
891x

Michal PIXA (VISACÍ ZÁMEK) - Čas letí jak splašená punková kráva
866x

VAN HALEN - Van Halen III
781x

TRIVIUM – What The Dead Men Say
763x



12.06.2020
GOSPEL OF THE FUTURE, DROM, OR, atd......
Dub nad Moravou, začátek od:13:00, vstupné:

12.06.2020
TASS, HAKMAK, MARASTIC BLUES, POZOR MAMUT...
Havlíčkův Brod - Oko klub, začátek od:20:00, vstupné: 150

13.06.2020
KÚROVEC, VPV, SALAZAR, BANDA...
Havlíčkův Brod - Oko klub, začátek od:20:00, vstupné: 150



článků celkem: 7668
recenzí: 6301
reportů: 571
rozhovorů: 410













Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax


NIGHTWISH - Human. :II: Nature.

Nightwish za téměř čtvrtstoletí dlouhé působení vyrostli v obrovskou kapelu, která se po právu řadí k největším veličinám světové rockové scény. Není proto divu, že jejich nová deska „Human. :II: Nature.“ patří k nejočekávanějším počinům letošního roku, zvlášť když se na ni čekalo dlouhých pět let. Navíc poprvé ve své historii se Finové vytasili rovnou s dvojalbem, přičemž druhý disk obsahuje pouze jednu rozsáhlou instrumentální skladbu, rozdělenou do osmi částí. Jak název napovídá, společným námětem celého díla je vztah člověka a přírody.

Po hudební stránce má finská šestice pořád nejblíže k symfonickému metalu, i když jí občas začíná být (a toho už jsme si mohli všimnout na jejich posledních dvou albech) tahle škatulka malá, takže občas dojde na výlet do folk metalových vod nebo do světa prog rocku. Žádné přímočaré hitovky na desce nenajdeme. Kapela tentokrát přišla s kompozičně složitějším a na poslech náročnějším materiálem, který na první dobrou opravdu nefunguje a vyžaduje jistou dávku trpělivosti. Za velké pozitivum považuji, že to Nightwish nepřepískli s kvantitou (k čemuž formát dvojcédéčka vyloženě svádí) a nabídli posluchačům vcelku přijatelných osmdesát minut hudby.

Pokud bych měl nahrávce něco vytknout, tak je to především nefungující chemie mezi symfonickými (případně folkovými) a metalovými prvky. Hlavními nositeli melodií jsou tak Holopainenovy klávesy, Donockleyho lidové nástroje a orchestr, zatímco mistr šesti strun Emppu Vuorinen se buď schovává někde v pozadí, nebo seká bezmyšlenkovité riffy, které častokrát nemají ani hlavu ani patu, natožpak nějaký nápad a do samotných skladeb se vyloženě nehodí. Občas lze nabýt dojmu, že tahle deska měla být původně jen symfonická a až na poslední chvíli tam někdo násilně zakomponoval kytary, což u kapely, která si udělala jméno právě na kombinování symfonických elementů s metalem, přijde až zarážející. S tím souvisí i další nedostatek a tím je téměř úplná absence kytarových sól.

Do nahrávky nás uvede uším zrovna nelahodící směs zvuků, které jsou naprosto v rozporu s názvem úvodní skladby („Music“). Po nekonečně dlouhých třech minutách konečně dojde na lahodné tóny klavíru a na výborný zpěv Floor Jansen, která na celé délce prvního disku předvádí slušné výkony, ale zdaleka nevyužívá svůj potenciál na maximum. Úvodní skladba zaujme chytlavým refrénem a také příjemnou kytarovou vyhrávkou, což je na téhle desce něco jako téměř vyhynulý druh. Následující „Noise“ se dočkala klipového ztvárnění a dá se tedy očekávat, že má plnit funkci nejvýraznějšího reprezentanta této desky, což se jí ovšem daří jen z části. Silná melodie jí sice nechybí, ale když se podíváme, jaké hity dokázali Nightwish produkovat v minulosti, vyjde nám „Noise“ jen jako vcelku průměrná píseň, která má k hitovosti daleko. Se „Shoemaker“ je ještě hůř. Skladba zaujme jen závěrečnou pasáží, kde Floor vytasí své operní rejstříky. V téhle písni je ke slyšení i Holopainenova manželka Johanna Kurkela v roli vypravěčky. Vrchol celého díla přichází s „Harvest“, kde se v hlavní roli představí Troy Donockley a předvede, že kromě hraní na širokou paletu lidových nástrojů všeho druhu zvládá bravurně i zpěv. Píseň nás přenese do světa folk rocku a její silně návykové melodie uvíznou v hlavě na zatraceně dlouho. V úplně jiném duchu se odvíjí následující „Pan“, kde se sází na střídání nálad a netradičně pojaté sbory. Jemné melodie klavíru a orchestru ve slokách střídá brutální zvuk kytar v refrénech. Pod jedinou položkou tracklistu s víceslovným názvem („How´s the Heart?“) se skrývá odlehčená rockovka se silným vlivem lidových nástrojů, která je v závěru úplně zbytečně znásilněna bezmyšlenkovitě sekanými kytarovými riffy. „Procession“ začíná poklidně a postupně nabírá na intenzitě. Kapela tady lehce pošilhává po progresivním rocku. Největší odbočku ze zaběhnutých kolejí udělají Nightwish v předposlední položce prvního disku „Tribal“. Skladba je na poměry kapely nečekaně tvrdá, má temnou atmosféru a střídají se v ní ženské a mužské vokály. Temný nádech má i závěrečná „Endlessness“, kde se mikrofonu chopil Marco Hietala . Jeho hlas ovšem působí nevýrazně a unaveně, a to platí v podstatě i o celé této skladbě.

Na ploše druhého kotouče se rozprostírá třicetiminutová instrumentální skladba „All the Works of Nature Which Adorn the World“, rozdělená do osmi dějství. Do nahrávky nás uvede hlas vypravěčky, herečky Geraldine James, který je ke slyšení i v závěru tohoto díla. Druhý disk se zcela obešel bez metalového rachotu. Jedná se čistě o symfonickou nahrávku, kde orchestr občas doplňuje klavír, vokalíza či lidový nástroj. Maestro Holopainen zde v plné parádě prezentuje svoji hudební genialitu a musím obdivně uznat, že tenhle chlapík má obrovský cit pro melodie, což ostatně dokazují části jako „Moors“ nebo „Ad Astra“. Dokonce si troufám tvrdit, že druhý disk je nejen vydařenější než první, ale i o něco upřímnější.

„Human. :II: Nature.“ není vyloženě špatná deska. V rámci žánru se drží pořád v lehkém nadprůměru, ale od kapely formátu Nightwish jsem čekal přeci jen o něco víc. Za mě tedy mírné zklamání, obzvláště co se týče prvního disku, který je pro drtivou většinu fanoušků tím důležitějším a směrodatným.

Moloch             

"Human. :II: Nature". je deska na vícero poslechů, kromě „Noise“ zde nevidím žádnou „hitovku“. A právě „Noise“ je asi nejvíc typická skladba pro Nightwish. Nic zásadního, ale zábavná ano. To úvodní „Music“ má tajemný začátek, který slibuje cosi epického, ale píseň nic extra velkolepého nenabídne. Však Nightwish na prvním disku nevyužívá orchestr, vše obstará sám pan Holopainen. Absence orchestru není vyloženě mínus, ačkoliv ke zvuku kapely zkrátka patřil. Deska je však více přirozená a zdánlivě obyčejná. I proto zde není žádný opravdu dlouhý epický opus.

„Shoemaker“ příliš výrazný není. Taková ta skladba „v pohodě“. Ale závěr přinese nádherný kus umění, když si Floor zapěje jako operní diva. Zde i melodie je dechberoucí a člověka zamrzí, že Holopainen s takto skvělými nápady šetří. Troy kdysi přinesl do kapely svěží vítr a keltské motivy jsou pěkné, jenže už to není taková zábava. „Harvest“ patří jemu a je to pohodová písnička, ale vyloženě nenadchne. Jako jeden z nejlepších kousků na desce vidím „Pan“. Kapela je zde pořádně metalová a symfonická. Sbory jsou zde naprosto parádní, stejně jako atmosféra. Víc takových písní prosím! „How´s The Heart“ je milá pohodová písnička. Vedle „Noise“ by i tohle mohl být hit a to klidně i v komerčních rádiích. K „Procession“ si člověk musí najít cestu. Není na první poslech. Má tklivou melodii a Floor zde zní skutečně smutně. Závěr prvního disku je parádní. „Tribal“ je pecka! Zajímavá, progresivní, tvrdá, nečekaná. Metal křížený s pralesní atmosférou zapomenutého kmene. Krátká, velice krátká věc, která ale patří k tomu „nejsvěžejšímu“, co kapela za posledních deset let ukázala. Překvapila i závěrečná „Endlesses“. Nikdy bych od Nightwish nečekal něco jako doom metal. Úvod by klidně mohli nahrát My Dying Bride (berte s rezervou). Skladba patří Marcovu hlasu, a jeho projev je zvláštní. Avšak je to víceméně teatrální projev, ve kterém Marco předvádí svůj um. Refrén je nádherný a Nightwish zde znějí zatraceně dobře.

Druhý disk je čistě symfonický. „All the Works of Nature Which Adorn the World“ zní velice nevýrazně a na Holopainena překvapivě „nebombasticky“. Sem tam na vás vykoukne hezká melodie, ale popravdě řečeno, pokud máte rádi vážnou hudbu, koukněte jinam.

„Human. :II: Nature.“ je překvapivě zajímavá deska, na kterém se Nightwish nebáli zaexperimentovat. Nejsou tak bombastičtí, drží se při zemi a místy zní až nečekaně obyčejně. Některé skladby jsou výtečné, jiné dobré a některé spíš průměrné. První disk se dle mého názoru povedl a zasloužil by u mě osmičku, disk druhý mi ovšem neučaroval a byl by za průměrnou šestku. Výsledné hodnocení je tedy jasné.

Supermartonátor 7/10

nightwish.com

YouTube ukázka – Noise

Seznam skladeb:
CD 1:
1. Music
2. Noise
3. Shoemake
r 4. Harvest
5. Pan
6. How´s the Heart?
7. Procession
8. Tribal
9. Endlessness

CD 2 - All the Works of Nature Which Adorn the World:
1. Vista
2. The Blue
3. The Green
4. Moors
5. Aurorae
6. Quiet as the Snow
7. Anthropocene (including "Hurrian Hymn to Nikkal")
8. Ad Astra

Sestava:
Floor Jansen – zpěv
Emppu Vuorinen – kytara
Marco Hietala – baskytara, zpěv
Tuomas Holopainen – klávesy
Troy Donockley – irské dudy, irská píšťala, kytara, buzuki, bodhrán, aerofon, zpěv
Kai Hahto – bicí

Rok vydání: 2020
Čas: 50:33 / 30:58
Label: Nuclear Blast Records
Země: Finsko
Žánr: symfonický metal

Diskografie:
1997 - Angels Fall First
1998 – Oceanborn
2000 – Wishmaster
2002 - Century Child
2004 – Once
2007 - Dark Passion Play
2011 – Imaginaerum
2015 - Endless Forms Most Beautiful
2020 – Human :II: Nature

Související články

Foto: archiv kapely


Vydáno: 24.04.2020
Přečteno: 1871x




počet příspěvků: 32

Titulek:Příspěvek:Datum:Jméno:
3/10Bodově je to tak...7. 05. 2020 9:36 Ivos
Mě přijde, že i...7. 05. 2020 8:53 Ivos
s Kaiem je potíž,...29. 04. 2020 17:12 Crust
Takovaj Daniel...29. 04. 2020 16:35 ov42
Popularita - kvalita skladeb.To Crust : Myslím...29. 04. 2020 16:15 lukáš


 
Metalforever.info © 2006 - 2020     RSS - články

stránka byla načtena za 0.199 sekund.