Po debutu "Oběti doby" vydali jihočeští Lahar dvě splitka, na nichž je největší zajímavostí spolupráce s kreslířem Andreiem Bouzikovem. Tento Bělorus tvořil pro Municipal Waste nebo Skeletonwitch, a posléze třeba Harlott nebo Traitor. Mezi těmito veličinami může někomu připadat jméno českých Lahar jako málo významné, nic by však nebylo dál od pravdy. V roce 2011 totiž vybuchla časovaná nálož ve formě alba "Umění strachu", které je neuvěřitelně třaskavou a koncetrovanou porcí dokonalého thrashe.
Těžko říct, kde se zásadní kvalitativní posun odehrál, za mikrofon si sice stoupl novic Banán, jenž do soudobého hudebního těla Laharu zapadl s chirurgickou přesností a odstartoval nejlepší etapu v kariéře kapely. Celkově však šlo o souhru více faktorů. Jihočeši zkrátka dozráli, jak po stránce řemeslné, tak stylové, když se nadobro přesunuli do thrashového údolí. A tak v roce 2011, pod štítem firmy Doomentia Records, za zkušeného doslechu Honzy Kapáka a po desítkách koncertů odheraných v Česku i zahraničí, vyšla druhá - a zatím poslední - dlouhohrající deska, která by se klidně mohla jmenovat "Umění thrashe".
Zůstaly asociační odkazy na Slayer a zejména domácí Debustrol, vymizela však uspěchanost, ať už plánovaná či dramaturgicky vykolejená. Rychlost stále vítězí, nyní je ale hezky ukočírovaná a rozfázovaná, blast beaty přicházejí ve správnou dobu, stejně tak zpomalené mezihry a přechodové nájezdy. Vše navíc umocňují chytlavé refrény, potažmo staromilsky odsekané thrashové plochy. Bezmála půlhodinová stopáž uteče jako dovolená na Kanárech, nic nechybí ani nepřebývá, včetně závěrečné předělávky "Snad kdesi za Piavou", jež je - punková formace Kritická Situace promine - mnohem přitažlivější, nežli originální verze. Právě tento coversong zaobluje finální hodnocení na dokonalou hodnotu.
Jak bylo zmíněno, pokud se plnohodnotných řadovek týká, jde prozatím pohříchu o poslední zápis Laharu, vydatnou náplast každopádně tvoří EP "Až přijde čas" z roku 2012, jež je opět naprosto dokonalé a znamená přirozené pokračování elpíčka "Umění strachu". Vynikající je rovněž splitko s trutnovskou Exorcizphobií, po odchodu Banána v témže roce (tedy 2013) stylová chytlavost lehce upadla, ať už jde o match se Slováky Čad, případně aktuální EP "Hra stínů", stále se však nacházíme v přední linii československého thrashe. Lahar rovná se mimořádná kvalita, nepochybuji však, že tohle domácí fandové už dávno dobře vědí.
|
