BLACK PESTILENCE - Hail The Flesh
Kanadské těleso Black Pestilence nejprve rozjížděl jako one-man projekt zpěvák a basista Valax. To je zajímavý týpek, jenž figuruje např. u osobité powermetalové kapely Ravenous. Proudy jeho domovské smečky ale tečou v jiném rytmu, konkrétně black´n´rollovém a thrashovém. Valax k sobě postupně přibral další spoluhráče a letos vychází již šestá plnohodnotná deska Černého Moru. Trojice Kanaďanů za to umí pěkně vzít, jejich zuhelnatělý thrash je dobře ozvučený, má drajv a šťavnatý kacířský odpich. Důležitou složkou jsou doprovodné vokály, které podporují již tak silné Valaxovo hrdlo. Při správně sestaveném refrénu se tím umocňuje black´n´rollová hravost, nicméně někdy je tato strategie nenápaditá a zejména chorusové části se stávají otravné ("Godless", "Frauds To The Throne"). Nejsilnější je naopak úvod a závěr díla. Příspěvky "Hail The Flesh", "Spurn All Gods" a "My Will To Power" baví řízným tahem se speedovými náběry a punkovým ocasem, závěrečný kousek "Ephemeral" pak překvapí šlápnutím do hutných deathových bažin. Mnohem častěji si ale užijeme rychlosti a blast beatů, jako např. ve válu "Cloven Division", jenž je osvěžen velmi chytlavou - leč kratičkou - thrashovou pasáží. Celkově jde každopádně o dílo zdařilé a potvrzující silnou etapu, kterou blackened thrashmetalový žánr aktuálně prožívá.
6,5/10
YouTube ukázka - Spurn All Gods
AMORPHIA - Merciless Strike
Na co dlouhé proslovy, když není nutné nic okecávat. Na oficiálních facebookových stránkách smečky Amorphia se dočteme jenom stručnou hlášku o pravověrném cítění a náklonnosti k old school thrashi. Tím je řečeno vše podstatné, přichází čas na poslech. Fošna "Merciless Strike" je druhým zápisem kapely, jež pochází ze žánrově lehce exotické Indie. Na samotné hudbě ovšem nic netradičního není, trojice muzikantů si bere něco od Slayer a něco od Sodom, hudební jádro je ale zdravé a temperamentní, žádná tupá kopie. Tahákem jsou žíznivé kytary a rychlá tempa, tedy přesně ten recept, jenž je vepsán v původní thrashové bibli. Do toho občas sólo, vyhrávka, změna tempa či nákuk do deathu, naspídovaná rytmika (zhruba ve stylu "Neuropatologa") na sebe ale nikdy nenechá dlouho čekat. Pánové opravdu nic nekomplikují a jejich jednotvárné skladatelství se postupně začne malinko oposlouchávat, i z toho důvodu nejvíce zachutná úvodní nářez "Death Zone" s krásně vyřezanými riffádami. Díky strmé rytmice, rozumné stopáži a evidentní chuti hudebníků je ale od výraznějších nudopudných příznaků ušetřena každá z osmi skladeb. Dobré album.
6,5/10
YouTube ukázka - Radiation Overdose
KAAR/MURDER INC. - split
Pokud se domácí scény týká, těžko si přát něco víc, nežli splitko dvou předních thrashmetalových formací. Sice nás k poslechu zve vysoce prvoplánový cover, který mohl být kontroverzní možná tak v devadesátých letech a dnes vzruší maximálně facebookové pohlaváry. Na druhou stranu je jasné, že tím má být vyjádřena jakási zenová přímočarost ve stylu "všechno je nám u prdele a život má být hlavně zábava". A v této rovině už vše funguje přesně tak, jak má. Velkorysá půlhodinová nahrávka představuje to nejlepší z rychlostní trasy Praha - Beroun, která vede po kolejích s devadesátkovými pražci. Nejprve jsme pozváni do kupé Pražáků Kaar, kteří to řežou v ostrých thrashových otáčkách, energický přenos je velkolepý, refrény se vpalují do mozku samovolně, kope se do církve i vlády a splitko se díky této partě rozjíždí ve strhujícím stylu. Celý set navíc otvírá velmi vtipné mini-intro, ve kterém se potkává Kolinss a Miroslav Donutil. Co na tom, že se občas vyloupne silně nepůvodní riff ("Nic nám není svatý"), hlavně že kvartet hudebníků umí správně napnout vnitřní struktury songů a hezky vyšponovat thrashové napětí, často i za chytrého použití doprovodných vokálů. Poté na nás vlítnou Murder Inc., jejichž kvalita se pevně ustálila na dva roky starém debutu "Umlčen navěky", formace navíc zkrásněla o basistku Vendulu (na splitku nicméně basuje zpěvák a kytarista Petr, jelikož v době nahrávání se Vendy nacházela v Austrálii). Intro "InTroll" s navazujícím otvírákem "Anal Canal" působí možná trochu chaoticky (viz podivně kontrující bicí přechody), zpěv je krapet přeřvaný, thrashová chytlavost ale nastupuje rychle a nejpozději při "Pólu chladu a krutosti" - s parádní sólovou etudou - už nás kapela drží v hrsti. Po nedávném EP jihočeských Lahar potvrzuje toto splitko velmi dobrou kondici tuzemského thrashe.
7,5/10
YouTube ukázka - teaser
|
