„… užívám rulík zlomocný…“
…a to tak, že v množství větším, než velkém. Trio Trny & Žiletky, které se na scéně etablovalo před třemi lety poměrně avantgardním eponymním albem, to na svém druhém albu „Podměstí“ vzalo za poněkud jiný konec. Černočerný konec. Hudebně se Trny & Žiletky zběsile prodírají skrz hutnou studenou bažinu kdesi na hranicích black metalu, v textech frontman Desed (Dark Gamballe) odpálil nálož převážně ponuře depresivních příběhů. Výsledkem je intenzivní a temná deska, která píchá, bodá, řeže (asi tak, jak by se od trnů a žiletek dalo očekávat) a zanechává za sebou spoušť, zmar a vyhřezlé emoce.
Jen poklidné intro „Podměstí“ a kakofonické finále „Daleko do nebe máš“ nemá tendence posluchače rozervat na kusy, nicméně již z titulního úvodu alba dýchne alarmující jedovatá atmosféra. Tu nekompromisně rozrazí skladba „V oku sopky“ a její devastující masáž bicích, bodavě zběsilý riff a drtivá naléhavost neurvalého Desedova řevu. Z této bezútěšné řezanice Trny & Žiletky ani na moment neuhnou. Dokonce v případě, kdy kapela ubere rychlost a trošku větší prostor dostanou melodie (které ani zdaleka nejsou něčím, na čem by Trny & Žiletky měli potřebu stavět), nedá se vydechnout, odpočinout nebo uhnout před mohutným tlakem, který v plíživém tempu paradoxně zesiluje, Trny & Žiletky dál ničí systematicky úplně všechno – této kategorii vévodí skličující „Černé perutě“ a do totálního výprasku zvrhlý „Rulík zlomocný“, obě navíc díky Desedově tradičně neotřelému zacházení s mateřštinou zní až neskutečně krutě. Je třeba podtrhnout, že zloba, která z alba dýchá, je zdůrazněná i velmi hrubým zvukem, takže vše zní velmi přirozeně, autenticky a uvěřitelně, díky čemuž není vůbec složité se světem „Podměstí“ nechat strhnout..
„Podměstí“ není úplně snadno stravitelná záležitost. Pokud vás vtáhne, budete moci objevovat pestrý a neortodoxní svět obnažených emocí a zajímavých detailů, ke kterým je možné připočítat i originálně pojaté balení alba (bílá krabička s nálepkami z motivů depresivně laděného obalu a samozřejmě, že i vnitřek bookletu drží jednotnou pocitovou linii). Jen nečekejte, že by na vás během té necelé čtyřicetiminutovky byť jen jednou zasvítila slunce, a šance na to, že z tohohle dobrodružství vyváznete bez šrámů na duši, není příliš vysoká.
„…dlouho jsi neviděl žádná světla, nad hlavou tmavou hladinu máš…“
|
