Dvacet let téměř v konstatním složení, to je bilance kraslické metalově progresivní party Object. V loňském roce kapela představila své čtvrté album “Starving Paradise” a nejen o něm, ale i o aktuálním dění a nejbližších plánech Object se rozpovídal kytarista Václav Odvárko.
Byť máte za sebou už poměrně dlouhou historii, na stránkách našeho zinu jde o první rozhovor s Object, proto tě pro jistotu poprosím o představení kapely. Co z vaší historie považuješ za nejdůležitější okamžik či událost?
Tak tedy v kostce, nebo lépe řečeno v krychli, pocházíme z malého města Kraslice v Krušných Horách. Působíme už téměř dvě desetiletí. Za tu dobu jsme si prošli pár změnami v hudebních preferencích, jen složení kapely máme až na post basáka původní. Na začátku jsme hráli spíše heavy s českými texty. Postupně jsme ale klesali v ladění níže a níže a hledali jsme nové rafinovanější cesty. Již několik let tvoříme pod škatulkou řekněme hutného progresivního metalu s melodickým zpěvem a anglickými texty. Projeli jsme křížem krážem tu naši zemičku a občas se podívali i lehce za hranice. A kdybych měl vzpomenout na nějaký zásadní okamžik, budu asi tápat. Spíše zmíním celé jedno období kolem první desky „Analog“. Koncert za koncertem, jedna párty za druhou. Hodně divoký období. A myslím, že ten největší okamžik je určitě ještě před námi.
Začínali jste pod jménem Crom, v roce 2009 došlo k změně názvu na Object. Proč došlo k téhle změně a jak vlastně chápeš tenhle krok – byl to tak radikální řez, abyste tuhle proměnu brali jako zcela nový start, nebo se v příštím roce pustíte do oslav svých dvacátých narozenin?
Důvodů bylo hned několik. Tím hlavním byl asi rozmach internetu. Ano, až takhle jsme starý, byli jsme u počátku internetu. Zkrátka, když jsme dávali do kupy první stránky a sázeli na (pra)youtube první klip, zjistili jsme, že je asi milion jiných Cromů po celým světě. Tak vznikla myšlenka na nový, jednoduchý, úderný název. Druhým důvodem pak byl přechod na sedmistrunky a anglický zpěv. Crom už nám přišel moc epickej a k naší nový tváři už se to nehodilo. Ale start je jen jeden, takže dvacka nás nemine.
Kromě jedné personální změny působíte celou dobu v konstantní sestavě. V čem je recept na takovou soudržnost kapely?
Je až s podivem, že se parta stejně hudebně vyhraněných i obecně podobně smýšlejících individuí ocitlo v tom našem malém městě ve stejný čas. Asi nás tam seslal z hůry nějakej metalovej pantáta. Jasně, třenice byly jako v každém vztahu, ale hudba to vždy zacelila. Takže bohužel na to nemám žádný zázračný recept. Prostě to od začátku zapadlo do sebe.
Čím bys neznalého posluchače nalákal na poslech Object, co považuješ za vaši nejsilnější stránku?
Těžká otázka. Asi bych řekl, že jsme kapela pro lidi, co mají chuť v muzice pátrat, ale zase nezmizet v nějakém hudebním labyrintu. Držíme se takového pro nás zajímavého netradičního místa. Pro heavy fandy jsme moc tvrdý a pro thrash fandy zase moc měkký. Jako nejsilnější stránku asi vyzdvihnu melodie zpěvu, na kterých si dáváme záležet, abychom nepadali do klišé a předvídatelnosti.
Vloni jste vydali své čtvrté album „Starving Paradise“. Byl vznik tohohle alba něčím specifický, jiný od předchozích alb? Můžeš tohle album blíž představit, co na něm posluchače čeká?
Rozhodně to je album, na kterém jsme si dali nejvíce na čas. Téměř sedm let. Základní myšlenka byla album oproti předešlému trochu více zpřístupnit a najít optimální mix progrese a hitovosti. Takový ten svatý grál. Nedokážu posoudit, nakolik se povedlo, ale rozhodně je to pro nás to nejlepší, co z nás vylezlo. To ale asi říkají všichni o novém albu. Na albu se nachází osm věcí. Jeden hit za druhým. To si prostě musíte poslechnout. Fakt. (smích)
Už samotný název prozrazuje, že na něm nezpracováváte zrovna nejveselejší témata. Které z námětů, jež jste na desce zpracovali, považuješ za nejzásadnější? Co je pro tebe při tvorbě skladeb největší inspirací?
Textově se vše točí kolem kritiky společnosti, mediálního prostoru, politiky a lidské hlouposti. Vím, je to klasika, ale zároveň nevyčerpatelná studnice nasrané inspirace. Stačí se podívat kolem. Člověk má neustále pocit, že žije v nějakém špatném seriálu. Asi i trochu komediálním seriálu. Myslím, že název alba „Starving Paradise“ shrnuje všechny témata desky. Máme vše, co potřebujeme, stejně ale chceme neustále více. Stále máme hlad po něčem lepším.
Na album jste umístili skladbu „Man Is Dead“, která je věnována nedávno zesnulému Warellu Daneovi . Co vás vedlo k napsání, co pro tebe Warell Dane znamenal? Je ti blízká hudba Nevermore?
Pro nás to byla velká inspirace. Hodně nás to jeden čas ovlivňovalo v tvorbě, což nám kolikrát bylo i předkládáno. Jsme stále velkými fandy Nevermore. Je to také hodně specifická muzika a jak jsem již říkal, je s podivem, že nás to tak vzalo všechny. Warell dokázal jakoukoli melodii ošperkovat geniální zpěvovou linkou a z obyčejného riffu udělat klenot. Bohužel cítím, že se stále jedná o ne úplně doceněnou kapelu.
Závěrečná skladba na desce „Behind The Wall“ je předělávkou skladby, která se objevila v roce 2007 na EP „Obaly prázdna“. Proč došlo na návrat právě k této skladbě? Předpokládáš, že i v budoucnu budete mít chuť vracet se podobným způsobem do svojí minulosti?
Už v roce 2007 jsme tíhli k zajímavějším melodiím a postupům. Zmiňované EP jsme si po letech poslechli a řekli si, že to stejně byly taky pecky. Že by stálo za to, nějakou z nich renovovat na koncerty. Osadit anglickým textem a přearanžovat to do sedmistrunek. Překvapivě jsme zjistili, že to celkem dobře zapadá do současné tvorby. Neznalý člověk by si možná ani oné renovace nevšimnul.
Nahrávka vznikala v Ill Fish studiu v Plzni a ve vašem vlastním studiu v Kraslicích, mix a mastering jste svěřili Jaroslavu Lukáčovi z Negative Tunes. Jak je pro vás zvuk zásadní, když začínáte dělat desku, máš jasnou představu, jak by měla znít nebo se raději necháváš usměrňovat někým zvenčí?
Myslím, že jsme měli jasnou představu. Po mnoha experimentech jsme věděli, kudy se ubírat. S Negative Tunes jsme spolupracovali již dříve na remastru pár věcí z předchozího alba. Zvuk nás nadchl, tak byla volba jasná. Jarda nastřelil mix a o něm jsme pak dlouho diskutovali a ladili to ku spokojenosti všech. Tedy dá se říct, že jsme do zvuku mluvili hodně.
Svůj poslední videoklip jste natočili před třemi lety ke skladbě „Troops Of Ignorants“ z alba „Release“. Jak se díváš na v dnešní době v podstatě nutnost prezentovat se formou videoklipů, jsi příznivcem tohoto trendu, máš rád videoklipy? Chystá se u Object nějaký klip k novému albu?
Videoklipy mám rád hodně. Je to taky určitý typ umění. V každém klipu je navíc skrytý duch té doby, ve které vznikal. To pak na člověka úplně sálá. Vždy jsme sjížděli klipy kapel. Já osobně ujížděl například na klipech od Tool nebo Korn. Doufám, že forma videoklipů přetrvá věky. Klip k nové desce se samozřejmě chystá, a to celkem významně. V tuto chvíli jsme již u postprodukce. Nový klip bude venku co nevidět. Všichni se těšíme. Určitě si ho dejte, bude to pecka. S každým klipem se snažíme filmařsky posunout.
Jak moc změnilo nedávné období korona- temna plány Object? Našel jsi na téhle době něco pozitivního, co by Object dokázali využít?
Tak zasáhlo nás to asi jako skoro každého. Zrušilo se několik koncertů, tedy v současnosti máme možná nejdelší koncertní pauzu. Každopádně vypadá to, že se již začínají věci opět rozbíhat. Těšíme se moc. Popravdě ani nevím, jak bychom měli situaci využít. Koncerty jsou pro nás to hlavní a bez nich stojíme komplet.
Jaké jsou tedy nejbližší plány kapely, co chystáte pro letošní rok?
Chystáme se opět rozběhnout živé hraní. Jak jsem již říkal, brzy vydáme nový videoklip a pokusíme se naplánovat co nejvíce akcí na podzimní a zimní klubovou sezónu. Nyní je ale stále těžší cokoli si plánovat více dopředu.
Moje poslední otázka je obligátní – je něco, na co se Tě nikdy nikdo z novinářů či fanoušků nezeptal a Ty bys na to přitom rád odpověděl?
Tak touhle otázkou mi hodně zaskřípala ozubená kola. Tak asi otázka. „A co vás vlastně tak bere na metalu“. Takový to svrbění kdesi vzadu dole v mozku, takový to hu hu hu hu.
|
