Po vynucené pauze se kapela Harlej vrátila ke koncertování s velkou vervou. A euforie ji stále neopouští. O aktuálním dění okolo kapely, novinkách, které se chystají i o všem možném dalším vypráví kapelník a kytarista Tonda Rauer, se kterým jsem se sešel u příležitosti červencového vystoupení Harleje v Olomouci.
Jak se daří Harleji a tobě osobně v aktuální stále ještě nelehké době? A jak jste prožívali dobu, kdy jste museli přerušit dlouho plánované tour k 25 letům Harleje, jenž co do velikosti má být největším v historii?
Jako kapela jsme období kdy nešlo hrát prožívali každý sám, protože jsme z různých koutů republiky. V březnu jsme zahájili turné, odehráli první koncert a najednou jsme museli zůstat zalezlí doma. Na ty koncety jsme se těšili, přece jen to byl rok příprav a spousta práce okolo a najednou zásek. Přišla nejistota, kdy nikdo moc nevěděl, co se bude vůbec dít a jak to všechno dopadne.
Ovšem přečkali jsme to jako kapela a zvládli to i kluci od techniky, a jsme nesmírně rádi, že už zase můžeme alespoň relativně normálně hrát. A doufám, že se to už rozběhne tak, že šňůru koncertů, kterou jsme museli přeložit, regulérně odehrajeme. Pevně věříme, že všechno klapne.
Zůstávají tedy veškeré původně plánované zastávky turné s tím, že termíny se přesunuly na podzim?
Přesně tak. Vše, včetně míst zastávek a už zakoupených vstupenek, zůstává v platnosti. Jen je to celé posunuto na konec září a na říjen.
Zhruba od poloviny června jste začali opět hrát a vystupovat. Bylo náročné čekat na nějaké alespoň relativní uvolnění?
Ono se to potom seběhlo všechno strašně rychle. Třeba před měsícem jsme ještě vůbec nevěděli, že dnes budeme tady v Olomouci hrát. Když se pomalu objevovalo, že by se mohlo začít hrát pro nějaký omezený počet lidí, tak jsme s našim managerem hodně dopředu bavili o tom, že bychom se vrátili různě do míst, kde se dříve v létě hrávalo. V začátcích Harleje nebývalo moc velkých festivalů jako dnes, jezdily se samostatné letní koncerty, bylo to tak normální. Nakonec díky situaci, která nastala, došlo na věc, o které jsme se v Harleji už bavili několik let a jedeme své vlastní letní koncerty. A to nás taky dost baví.
Ty koncerty, jenž odehrajete v průběhu tohoto léta, se tedy rodily podobně jako ten dnešní v Olomouci nebo tam zůstalo i něco z těch původních festivalových?
Rodily se podobně. Zůstali nám tam asi jen čtyři akce a to Pekelné léto v Holýšově, které jsme v pátek 3.7. zahajovali, což ale původně měl být festival, festival Rock for JK Manětín, Léto s Rychtářem v Hlinsku a úplně první koncert, který jsme odehráli v červnu ve Velkých Bílovicích – Ferby Fest. Tam to pořadatel osekal a zmenšil tak, aby se vlezl do limitu 500 lidí, ale zvládl udržet tradici tamní akce. Jinak se to celé komplet překopalo.
Jak jsi prožíval návrat k normálu?
Živé hraní prostě miluju a je to nejen můj koníček, ale dá se říct, že život. A bez toho to bylo strašně nepříjemné. Žiju v centru Prahy a najednou sledovat z okna prázdné tramvaje, pusté ulice, nebylo fakt nic příjemného. Přiznám se, že na tohle období se budu snažit zapomenout.
Bylo to náročné i v tom, že celý život jako muzikant jsi zvyklý na určitý režim a najednou to nešlo?.
Bylo to blbý. Nejen kapela, ale celý tým Harleje, technici a všichni další okolo jsme správná parta a rádi se potkáváme a trávíme spolu opravdu moře času. A najednou to nešlo, nebylo to a člověku to chybí. Pro mě jsou všichni okolo Harleje jako druhá rodina. To nemyslím jen jako nějakou frázi, tak to skutečně je. Cítíš i určitou zodpovědnost za všechny ty lidi kolem, jak finančně, tak pracovně a je fakt nepříjemné, když s nimi nemůžeš být. Ono to možná z venku ani tak nevypadalo, ale byl tam i velkej strach, jak to ustojí právě lidi kolem nás. Kapela jako taková to nějakým způsobem vždycky ustojí, ale není ti jedno, co se bude dít s teamem kolem nás, s lidma, který nejsou tolik vidět, ale pro chod Harleje jsou hrozně důležití. Vůbec to nebyl dobrej pocit a jsem jen rád, že už to skončilo.
Nezahálel jsi a snažil ses oslovovat fanoušky zveřejňováním raritních koncertů a podobně. Jak sis uži ltenhle návrat do vlastní minulosti?
Tyto věci se naštěstí nezastavily a ani jsem nechtěl, aby se zastavily. Nahrával jsme na youtube TV Harlej starší koncerty, snažil jsem se pátrat v archivu. Bylo to dáno i tou dobou. Žiju v bytě se svým tátou, kterému je přes osmdesát let, čili je v hodně rizikové skupině, tak jsem se snažil co nejvíc snižovat možná rizika a fakt se s nikým moc nepotkávat. Ale to nejen já, dělali to i ostatní kluci z kapely. I proto jsem se prohrabával starými archivy. Půjčil jsem si převodník, které umí přeformátovat VHS do digitálníní podoby a probíral jsem se asi osmdesáti kazetami z celé historie Harleje. A našel jsem spoustu raritek, které se určitě někdy venku objeví. Dokonce jsem narazil i na věc, která je minimálně šestnáct let stará … "Blázni v tom lítají" s Vláďou Šafránkem a úplně mě překvapilo, že jsem na ni skoro zapomněl. A díky tomuto jsem si ji milerád připomenul, přidal k ní obrázky a udělal vzpomínkový homevideo.
Vyšlo vám i první LP kapely "Smutku dávám sbohem". Jak jste spokojeni s tímto počinem?
Vyšlo to zrovna v době, kdy se zastavila jakákoli možnost propagovat jak nové CD, tak následně i LP. Takže nám se stala i taková nepříjemnost, že LP bylo sice vyrobeno, ale nemohli jsme ho posílat dál. Jen mi zavolali z Warner music, že už je hotovo, ale že je LP zamčeno u nich v kanceláři, kde v tu chvíli logicky nikdo nebyl a dva měsíce jsme se k té desce prostě nedostali. Stejně tak maličko vtipné bylo, že v té kanceláři zůstala i zlatá deska za minulé CD, kterou jsme měli také dostat. (smích)
Pořád je v tobě ta euforie, že už jde zase hrát na živo a můžeš se bavit společně s fanoušky?
Euforie z toho tady pořád rozhodně je. Hned po tom prvním koncertu, co jsme odehráli, tak to šimrání v břiše ve mně bylo několik dní v kuse. A pokračuje to stále dál. A má to tak celá kapela a cítí to tak i všichni další muzikanti, se kterými jsem se průběžně bavil. Tohle prostě ničím nenahradíš.
Zaznamenal si třeba nějaký progres ve sledovanosti vašeho CD "Smutku dávám sbohem", které je celé k poslechu na youtube Harleje, když nemohli fanoušci na Vaše koncerty?
Ty statistiky momentálně přesně nevím, ale obecně je to tak, že když kapela přestane na chvíli hrát, tak sledovanost na internetu klesá. Podle toho co vím, tak když jsme museli přestat hrát, tak sledovanost rozhodně neklesala, ale zůstala minimálně stejná. To není vůbec špatný. Musím říct, že já osobně jsem zvedal statistiky kapele Pink Floyd. (smích) Muzika mi totiž pomáhá překonat špatné chvíle a když mám blbou náladu, Pink Floyd jsou pro mě správná volba a doufám, že třeba takto pomáhá někomu i Harlej, že když má blbou náladu a pustí si nás, tak mu to pomůže ke zlepšení.
Co můžou posluchači a fanoušci od vás očekávat v následující době, než vypukne podzimní turné?
Určitě bude klip, který chceme natočit během prázdnin a venku by se měl objevit začátkem září.
|
