Čtyři roky nejsou v životě kapely úplně zanedbatelná doba. A přes to, že Power 5 podobně dlouhou prodlevu mezi dvěma řadovými deskami zopakovali (a aktuálně ji ještě o něco protáhnou), tu první přestávku, která dělí debutové album „Progres Time“ a následnou nahrávku „Cesta proti času“, považuji z hlediska vývoje party kolem bratrů Škrabalových za zásadní. Právě v tomhle období se cesty Power 5 zjednodušily a zpřehledněly – na jedné straně se tak mohly na desce objevit až nečekaně jednoduché a přístupné kompozice, na straně druhé, i tam, kde si Power 5 zachovali chuť na kličkování, do skladeb pronikla čirá písničkovost. Frontman Olin Škrabal (kromě větší sázky na tento způsob vyjádření) poukazoval i na skutečnost, že vklad příchozích noviců kytaristy Zdeňka Kopečka a basisty Richarda Filáka měl nezanedbatelný vliv na směřování Power 5. Nutno však zdůraznit, že lehce nepřístupná melodičnost a nevtíravá chytlavost (vylézající na světlo zpravidla až při opakovaných posleších) se od této desky stala nezbytnou složkou tvorby kapely, bez ohledu na to, že do současné personální podoby skupiny ještě nějaký čas a nějaké vydané album zbývalo.
O tom, jak se otevíraly stylové nůžky, dokonale vypovídá závěr první poloviny alba. Zde se potkává dramatická hitovka „Posel zpráv“, dokonale reprezentující novou tvář Power 5, následovaná těžkopádnější titulní písní, nejsilněji odkazující na předchozí desku, a tento trojlístek vrcholí poklidným dojáčkem „Kde se skrýváš“, který táhne kapelu na trošku vratký písek nekomplikovaných tanečních zábav. Propojení těchto třech šuplíků, v nichž ani v jednom nezůstala zmíněná skladba osamocená, a zároveň ne úplně šťastná dramaturgie, která nasměrovala závěr desky do poměrně vláčné nálady, vytvořila docela zvláštní paradox – v prvních dvou třetinách desky album působí trošku nesourodě (byť k tvrzení, že deska nedrží pohromadě, by bylo velice daleko) a přesto v poklidné závěrečné třetině člověk tak nějak podvědomě doufá, že ještě přijde razantnější kopanec. Třeba takový, jaký přinese dynamický a zvukově krásně sytý „Oheň v souhvězdí“, se silným sloganem a parádními klávesami (ty ostatně stojí za vypíchnutí v další řadě písní, na „Cestě proti času“ hrají spolu s osobitým projevem Olina Škrabala a leckdy jinotajnými texty – při kterých je občas docela násilně poohýbaná mateřština - velmi důležitou roli), či přitažlivě studené „Digitální město“ se sekaným riffem. Zklidněnému závěru pak dominují emotivní a středověkem načichlí „Žoldáci“ a živější finále v podobě „Láskám neláskám“, dalšího příspěvku, který byl původně napsán pro jedno z předchozích působišť Olina Škrabala.
„Cestu proti času“ je možné chápat jako určitý přelom v historii Power 5. Album se stalo odrazovým můstkem pro koncertní nabídky v předprogramu jmen jako Helloween, Rage, Kreator, Edguy, Crystal Ball, či U.D.O., které umožnily kapele představit se širšímu publiku a zároveň i směrníkem k albu „Minuty věčnosti“, na kterém vyvrcholilo první období činnosti Power 5. A byť na zajímavých koncertních nabídkách ještě byly znát dozvuky úspěchu předchozích alb, po tomto uzavření „časové trilogie“ Power 5 pomalu spěli k určitému období stagnace a k rozpadu sestavy.
|
