A zase to zabralo čtyři roky. A stejně jako poprvé u takhle dlouhé pauzy, toto období přineslo pro Power 5 významný posun. Stylovou proměnu (i v této oblasti k určitému vývoji došlo) však tentokrát přebila personální revoluce. Kapela mezi alby „Minuty věčnosti“ a „Symbol“ musela překonat nejen fázi, kdy se rozešly cesty bratrů Škrabalových se zbytkem dosavadní party, ale kdy se ruku v ruce s tím prakticky veškeré významnější aktivity kapely zastavily. Bylo by odvážné tvrdit, že s albem „Symbol“ začínali Power 5 úplně od nuly, dosavadní historii smazat pochopitelně nešlo a příznivci, kteří na Power 5 slyšeli během první etapy jejich života (obzvlášť tací, kterým seděly přístupnější skladby na druhém a třetím albu), mohli celkem snadno zaplout do novinky. Kromě toho, že na ní dostaly přednost kytary a klávesy byly zatlačeny do pozadí, jela v podobných intencích, jako předchozí alba.
Důvod posunu ve zvuku je prostý – sestava Power 5 se ustálila na kvartetu. Černobílé klapky si vzal na starost pouze hostovsky Petr Palacký, a v tomto postavení klávesy už (s výjimkou dosud posledního vydaného alba „Talisman“) zůstaly. Daleko důležitější se ukázal příchod kytaristy Lukáše Langera a basisty Jiřího Jagoše, už jen z toho důvodu, že v tomto složení to Power 5 táhnou do současnosti. Album „Symbol“ dva nováčky představilo v hodně barevné poloze – sóla Lukáše Langera jsou jedním ze zásadních bodů desky (dokáže zachránit třeba i neohebnou „Teď jen teď), syté nazvučení pak umožňuje vcelku bez námahy sledovat i baskytaru. Těžko říct, nakolik v tomto případě zafungoval frontmanem Olinem v minulosti přiznaný význam čerstvé muzikantské krve, obzvlášť když původní podoba některých písní je přiznána ještě bývalé sestavě. Faktem však zůstává, že album „Symbol“ lze označit za jedno z „nejhitovějších“ (ne-li vůbec to nejhitovější) alb Power 5.
Samozřejmě s dovětkem, že hitovost v případě této kapely je vytrvale posunuta do trochu neprostupnějších sfér a výraznější proniknutí písní do krve vyžaduje větší trpělivost. Nicméně „Zlé věty“, zásluhou silného refrénu a výrazného kytarového sóla výkladní skříň osobitého výrazu kapely, jen těsně následována titulní šlapavou a zpěvnou přímočarkou s alarmujícím intrem, syrovější „Spoustou jmen“ s kousavým riffem (oběma skladbám ohromně prospívá krátký náladový zvrat), strhující finále „Zachovat styl“ s decentně civilním atmosférickým úvodem, vypointovaným jasným sloganem a dominantním kytarovým sólem, či dojemná balada bez plačtivost „Protihráč“ (zachovávající si atmosféru i v bonusové instrumentálce), jasně dokazují, že nová sestava si k sobě cestu našla poměrně snadno.
Snad i proto se na dalším albu „1791 – Tvoje zem“ Power 5 pustili do ambiciózního monotématického alba, zaměřeného na téma středověkého života na Valašsku, které v základních kladech i záporech poměrně přesně kopírovalo první nahrávku v nové sestavě.
|
