„Veď mě tam, kde to znáš
v hlavě mám stovky plánů
zvednem prach, Power 5…!
Na konci první dekády tohoto století přišli Power 5 se svým zřejmě nejambicióznějším počinem. Koncepční pouto však na desce „1751 Tvoje zem“ trochu sevřelo uvolněnost, která do tvorby kapely čím dál tím víc prosvítala, takže vklouznout do této nahrávky bylo o něco obtížnější, než do „Symbolu“. „Modré“ eponymní album, které Power 5 představili o dva roky později, jako by z tohoto pohledu chtělo dohnat to, v čem v minulém kole kapela ubrala. A výsledkem je zřejmě nejchytlavější položka diskografie Power 5, plná zpěvnosti, chytlavě lehkých melodií a řady natolik zapamatovatelných sloganů, že snad poprvé na deskách Power 5 lze mluvit o převaze metalově přístupné hitovosti, při zachování tradiční propracovanosti a bez kompromisů.
Tomu ale vůbec nenasvědčuje úvodní zatěžkaná „Upíří noc“ s velmi tajemným klávesovým úvodem (je třeba zdůraznit, že pro příznivce černobílých klapek je to v podstatě jediná skladba na albu, kde si tohoto nástroje lze dosyta užít), vláčnějším tempem, sytým výrazem a i poměrně výhružnou atmosférou. Skladba, která plně zapadá do dosavadního obrazu tvorby kapely (druhou podobně vymykající se skladbou je neohebná „Divocí , zuřiví a mladí“) tak tvoří jakýsi most k nové neposednější tváři, ovšem tradiční pilíře, na kterých Power 5 stojí (akční bicí a výborná kytara, která se velmi tvárně přizpůsobuje lehkonohým skladbám), zůstávají beze změn, jen do zpěvu Olina Škrabala se dostala určitá civilnost, projevující se větší sázkou na střední polohy a omezením výletů do výšek. A to je podoba, která Power 5 ohromně sluší.
Když o čtyři roky později Power 5 bilancovali v rámci jednoho z disků alba „Talisman“ svoji historii, velmi mě překvapilo, že se ve výběru neocitla titulní skladba eponymního alba. Nejen proto, že sjednocení názvu kapely, alba i desky do jednoho pojmu už na první pohled působí osobitě a po sedmnácti letech na scéně až osudově, ale hlavně proto, že tahle hymnická pecka s výrazně chytlavým riffem je skvěle vypointovaná do skákacího refrénového dialogu (ten potenciál na sborové hřmění pod pódiem!). Ovšem riffová sypačka „Jsem bleskem“ s refrénovou skandovačkou a parádní kytarou, „Vítr se opřel“ s romantickým úvodem, strhující energií a rozvernější instrumentální pasáží, melancholická „Nechám tě spát“, s náladou ne nepodobnou skladbě „Žoldáci“„ či finální nekomplikovaně rozmávaná zábavovka „Jsi strašná“ s otevřeně svéráznou výzvou v refrénovém sloganu nezůstávají o nic pozadu.
Lyricky opět trochu kostrbaté, ovšem zvukově velmi přehledně a čitelně opracované album „Power 5“ tak postrčilo Power 5 k větší líbivosti, které se nevzdali ani na již zmíněném následovníkovi s názvem „Talisman“. Po něm si kapela vybrala dosud nejdelší studiovou pauzu, která ovšem už v dohledné době bude ukončena. A příběh Power 5 tak pokračuje dál…
|
