Co je na švýcarských hard and heavy rockerech The Order nejosobitější? Asi fakt, že kapela stále funguje v tom samém složení, v jakém se poprvé sešla před šestnácti lety při svém vzniku. To, že na svém kontě má aktuálně už šest alb a přitom nepatří ke kdovíjak vyhlášeným jménům scény (navzdory tomu, že poslední tři desky jí opečovávají u Massacre Records) bych si troufl v první řadě přičítat tomu pověstnému nezbytnému kousku štěstí, protože kvalitativně nijak příliš za svými stylově spřízněnými krajany Gotthard či Shakra (pravda, mohli bychom polemizovat o tom, které jejich období bude použito jako komparativní vzorek) nezaostávají. Aktuální album „Supreme Hypocrisy“ tuhle pozici asi nijak zásadně nezmění. Nespornou kvalitu si však zachovává a většinou se pohybuje na území sympaticky řezavého, leč nijak zvlášť strhujícího hard rocku.
Možná bych mluvil trochu jinak, kdyby The Order vsadili víc na živější kompozice, tak jako v „Dreams Are Not The Same“, či „No Messiah“. Právě tahle svižná uvolněnost, taneční neposednost a sympatická hudební lehkovážnost kapele sluší úplně nejvíc. Co na tom, že právě v těchto položkách zní The Order asi nejuniverzálněji a zaměnitelně, ale to, jak se jim daří skloubit přirozené písničkářství, melodičnost i rockovou kousavost, je prostě ohromně přitažlivé. Náladovou rozmanitost alba The Order protáhnou až kamsi k melancholičtější, zatěžkané, zahulené a hutně neprostupné atmosféře ve „Where I Come From“, či v závěrečné tajemné „Only The Good Die Young“ s důvtipně využitými zvony. A někde mezi tím se pohybuje úvodní vyzrálá „The Show“ s krásně klokotající kytarou a skandovatelným sloganem, naznačující, že The Order spíš než na dravost vsází na vyzrálost, syrovější titulní skladba, která se předchozí tvrzení snaží převrátit naruby (nicméně následný průběh alba dá přece jen za pravdu úvodní písni), či balada „Sometimes“, postavená na piánu a výborné práci s hlasem, škoda jen, že The Order nemají potřebu v této skladbě směřovat k nějakému vyvrcholení.
Deska pro radost i na smutek, která The Order z nenápadnosti na světlo nejspíš neposune. Ale nemám pocit, že by to The Order nějak vadilo, důležitější je, že tahle muzika jde od srdce.
|
