Cronos, Quorthon, Øystein Aarseth a.k.a. Euronymous… Vlasta Henych! Ano, tato jména lze spolu zařadit do jedné řady. Vliv všech čtyř (a řady dalších) muzikantů na utváření blackmetalového kultu je nepopiratelný a přestože Henychův Törr jen výjimečně svým významem přesáhl hranice tuzemské scény, je už dávno legendou a patří do zlaté pokladnice české tvrděrockové kultury. Než Törr svého nezpochybnitelného statusu dosáhl, ovšem musela uběhnout řada let. Kapela se stejným názvem (bez přehlásek) je dokonce starší než právě Venom, Bathory, Mayhem a další, protože kytarista a zpěvák Ota Hereš ji založil už v roce 1977. Henych u toho tehdy nebyl. Ten na scénu vstoupil začátkem osmdesátých let, působil jako bedňák u Arakainu a jeho vrcholným číslem bylo, když jej kapela nechala zahrát na baskytaru sabbathovskou klasiku „Paranoid“.
Trvalo to do poloviny osmdesátých let, než se cesty Henycha a Hereše střetly. Od té chvíle se dá počítat blackmetalová historie Törru, protože kapela pod Henychovým vlivem zásadně mění svůj hardrockově-heavymetalový styl se značným undergroundovým akcentem a začíná stoupat ke hvězdám. K tomu jistě dopomohl demosnímek „Witchhammer“, obsahující dnes už klasické skladby „Kladivo na čarodějnice“, „Kult ohně“ (tu si vybral později Petr Janda na první díl legendárního sampleru „Rockmapa“), „Armageddon“ a provokativní „Válka s nebem“. Rázem se Törr zařadil po bok tehdy nejslavnějších tuzemských kapel jako byl zmíněný Arakain, Vitacit, Titanic nebo Citron. Přišel však zásah vyšší moci, s ním článek v Rudém právu „Kult násilí a smrti. Proč?“ a najedou bylo po všem. Törr byl na indexu, nemohl hrát a klip ke „Kladivu na čarodějnice“ zmizel i z televizní soutěže Triangel.
Všechno se změnilo po revoluci. A to doslova od základu. Ota Hereš odešel na vojnu, v sestavě nebyl ani bubeník Milan Háva, kterého nahradil bývalý člen Debustrolu Martin Melmus a do řad Törru se vrátil kytarista Daniel „Šakal“ Švarc, který s kapelou prodělal námluvy ještě před zákazem. Metalu doba přála a proto na sebe nenechala čekat smlouva na debutovou desku s vydavatelstvím Multisonic. Ta dostala název podle skladby „Armageddon“ z dema „Witchhammer“. A jestliže skladbou „Válka s nebem“ (s podivně změněným textem) přispěl Törr na sampler „Death Metal Session“, i pro skladby na „Armageddon“ se sáhlo jak do „Witchhammer“, tak i novějšího dema „Masturbace mozku“.
Posilněni Otou Balážem na pozici hosta, který má na svědomí ambientní intro „Chrám smrti“, rozehrává Törr hru s temnou atmosférou středověku, kde má každá skladba své nezastupitelné místo. Přestože start v podobě skladby „Žal“ je trochu volnější, ukáže tato věc důležitý fakt a to, že ve zpěvu se tentokrát bude střídat (půl na půl) Henych a Šakal…
„...já jsem tvůj žal a tebe znám líp než ty sám sebe,
Ty ještě nevíš co jsem zač a tvůj úsměv ten mě snad zničí,
Já jsem kus tvýho svědomí a všechny tvý temný skutky znám,
Sáhnu ti pro ně hluboko do vědomí, slibuji za všechny, že mě teď poznáš...“
Odlišné hlasy obou představitelů se výborně doplňují a proto následující, Henychovu rvavou „Vrať se ke psům“, uvedenou netradičně veselou několikavteřinovou vyhrávkou a výrazným refrénem, doplní Šakalova mrazivá připomínka jeho bývalého působiště Faty Morgany „Smlouva s peklem“, zpověď nešťastníka chyceného do zničující drogové závislosti, fatalisticky skoro vystihující Švarcův budoucí osud…
„...lesklá jehla na tvé dlani dá i zapomenout na šeď dnů,
Všechno co chceš tak zažiješ ve světě svejch snů,
Síly málo máš, všem iluzím se zaprodáš,
A s každou další dávkou víko svý rakve zavíráš...“
Koncertní tutovka „Samota“ je znovu v režii Henycha, ovšem oproti následující dvojici „Král Mor“ a „Lady Madeline“ postrádá chorobné fluidum prýštící z nenapodobitelného Šakalova projevu a zvrácené atmosféry nihilistických textů...
„...hnusným pachem ve světlech smutečních, teď trmácí se obstaravatel pohřbů,
hnijící mrtvoly jak v pózách tanečních a výsměšné zpěvy snad tisíce ďáblů,
rozťaté srdce v rukách šílence, z mrtvoly zatím ještě nerozpadlé,
lesklé žezlo a síla hněvu vládce, nákazou krále duše podlé...“
Deska dostupuje stále blíž k vrcholu a nezmění na tom nic podivný poprockový úvod „Lady Madeline“, který Henych rázně utne sloganem „to je hovno, znova!“ a rozjede znovu těžkotonážní blackmetalovou jízdu. Sám principál s baskytarou zazáří ve „Zlej sen“, která se, stejně jako „Samota“, ještě pocitově vrací spíše do osmdesátých let a odhaluje black n`rollovou podstatu Törru, která je však následně obřím Šakalovým vlivem vymazávána ve prospěch (tehdy) modernějšího přístupu v „Posedlé“. Skladbě, kde vyniknou, na jiných místech jen těžko rozpoznatelné Švarcovy vokální neduhy. Ty ale sympaticky dokreslují prohnilou atmosféru skladby, které dominuje strhující kytarový atak v předrefrénové části.
„...nad velkým oltářem vzplanuly svíce a na zdi visí Satanův kříž,
teď děvka leží na chladné desce, nad její krásou se roztaví mříž,
V její nahotě skrýval se démon, magie černá, zatracení,
převezla pokrytce jak starý Cháron, do jícnu říše zneuctění….“
V dobové recenzi v časopise Rock a pop se psalo, že album může sloužit ke strašení a výchově neposlušných dítek, ovšem s jedinou výjimkou - „Padlý chtíč“ s oplzlým textem „masturbace mozku, masturbace těla, padlý chtíč...“ už dnes patří také do zlaté pokladnice českého metalu a oproti protežovanějším skladbám „Samota“ a „Zlej sen“ je tento Henychův příspěvek více podobný Šakalovu rukopisu a atmosféře dob řádění katolické církve. Vrchol měl přijít s titulním „Armageddonem“… Skladba se oproti dávné verzi z „Witchhammer“ rozjíždí jiným směrem, uvede ji zvuk flétny a pochodové bicí, ovšem výbuchy náloží ohlásí příchod známého riffu. Je tu sloka a s ní zjištění, že zpěvu se ujal Šakal, a… najednou spláchnutí záchoda… a konec. Co to, sakra, je? Kapela tvrdila, že spolu s deskou vydá singl, kde bude skladba dohrána do finále, ovšem k tomu nikdy nedošlo. Dnes už je tato brutálně ukončená verze „Amageddonu“ jen artefakt doby a fanouškovi nezbyde nic jiného, než si jen domýšlet, jak mohla tahle klasika znít v podání tehdejší velice silné sestavy.
„Armageddon“ byl (i přes pár výtek) triumfem. Törr na něm nejen zhodnotil dosavadní (blackmetalovou) kariéru, ale ukázal životaschopnost a velký příslib do budoucna. Tahle deska, obzvlášť v tehdejší době, nemohla být neúspěchem a čas jen její kvality prověřil. Pokud by se mělo vybírat deset nejzásadnějších alb, která formovala český metal v dobách těsně posametových, „Armageddon“ by jistě bylo mezi nimi. Ovšem s upozorněním, že soubor nenese odpovědnost za případnou nevolnost slabších jedinců...
|
