Novinka pop-punkrockových Masked Intruder vlastně žádnou novinkou není. Jde pouze o prodlouženou verzi loňského alba „III“, a to o tři songy, které se do původního playlistu nevešly. Podle mínění amerických hudebníků jde ale o natolik dobré kousky, že prostě nemohly zůstat ležet v šuplíku. A tak pánové znovu přišli za vydávající firmou, ta kupodivu nebyla proti, takže letos vyšla updatovaná verze s titulem „III Turbo“. Myslím, že je to dobře. Jednak je pomyslná marketingová pochybnost podobných tahů v dnešní době značně irelevantní, jednak je v pořádku, že nové skladby nezůstaly ležet ladem, protože jsou opravdu dobré. Úplně stejně, jako celé album.
Tahle parta je totiž hodně zábavná. Kromě prezentace, která zahrnuje přezdívky hudebníků a tomu odpovídající barevně odlišené masky, jde hlavně o ultra pozitivní muziku, jež by se dala popsat jako mix Toy Dolls, Alkeholu a The Beatles, to vše zaobleno do šmrncovního skatepunkového tvaru. Zvuk je špičkový, texty vtipné (zpívá se hlavně o holkách a policajtech), zpěvák vynikající, riffy osvědčeně funkční, rytmika adekvátně svižná a celková atmosféra odlehčená ve stylu „I don´t really care". Nic pro vyznavače punkového old-schoolu, ale ideální sousto pro každého, kdo to má rád nekomplikovaně, přímočaře chytlavě a hlavně zábavně (do čehož kupříkladu spadají i hlášky na oficiálním facebookovém profilu kapely).
Britské ikony Toy Dolls připomene všeobecná skladatelská nápaditost a hravost (např. „Just So You Know“, „If You Would Hold My Hand"), Alkehol veselé hospodské vyhrávky nebo ojedinělé sólo („All Of My Love“, „I´m Free (At Last)), The Beatles zase easy-popová zpěvnost vokálních linek („Mine All Mine“, „Not Fair“). Často běžný rozjezd tříakordových skladeb většinou pozvednou nápěvové vícehlasy a tažné refrény, v čele s úžasnými hitovkami „I´ll Be Back Again Someday“ a „Marry Me“, což je mimochodem jeden z nově uvedených songů. Je dobře, že tohle album vzniklo, ať už v původní nebo aktuální verzi. Amíci Masked Intruder nejsou jedineční, umí však do své produkce propašovat onen abstraktní x-factor, který činí z (jakékoli) muziky mimořádně přitažlivou záležitost.
|