Baskytarista amerických progresivních metalistů Symphony X Mike LePond přichází s třetím pokračováním svého bočního projektu Silent Assassins a stejně jako v předchozích dvou případech u toho nechybí zpěvák Alan Tecchio (Hades, ex- Seven Witches). Kromě zmíněné dvojice muzikantů jsou součástí sestavy projektu ještě kytaristé Rod Rivera a Lance Barnewold, kteří vypomohli hlavně se sóly (o většinu kytarových partů se totiž postaral sám LePond), a pár dalších hostujících hudebníků.
Zařadit Mike LePond´s Silent Assassins do nějaké té škatule jde jen velmi těžko, neboť nahrávka „Whore of Babylon“ přináší pestrou směsici různých hudebních žánrů, přičemž tím lehce dominantním je zde power metal amerického střihu, ale nechybí ani progresivní prvky, takže své si tu najdou i příznivci LePondovi domovské formace. Právě stylová rozmanitost patří k hlavním lákadlům tohoto díla. Tím dalším je pak famózní projev Alana Tecchia, který dokázal svým silným hlasem a šikovně napsanými vokálními linkami pozvednout některé skladby o úroveň výš, což dokazuje třeba refrén energické „Tell Tale Heart“. Skoro by se dalo říct, že se jedná o nejpovedenější položku alba, ale to by hned po ní nesměla přijít další skvělá pecka v podobě „Night of the Long Knives“. Její pomalejší tempo a nádherná melodie v úvodu krásně kontrastuje s melancholicky zabarveným refrénem. Použití akustické kytary dává písni zvláštní až latinskoamerický nádech.
Jedinou klasickou baladu na desce „Champion“ obohatila svým hlasem i flétnou hostující Sarah Teets z power metalových MindMaze. Titulní „Whore of Babylon“ překvapí prvky orientální hudby a v „Power of Steel“ zase pro změnu dojde na tradiční heavy metalové postupy. Jak už bylo zmíněno, nahrávka je opravdu stylově pestrá a protože se jedná o sólovku baskytarového hráče, dostávají tlusté struny mnohem víc prostoru, než obvykle bývá zvykem a občas mistr LePond přihodí i nějakou tu zajímavou vyhrávku („Ides of March“, „Avalon“). Přesto všechno si dovolím jednu věc vytknout, a to naprogramované bicí, které hlavně v klasických speedovkách „Dracul Son“ a „Ironborn“ znějí podivně, strojově a nepřirozeně. Nemůžu se ubránit myšlence, že s živým bubeníkem by dopadla nahrávka ještě o kus lépe.
Album „Whore of Babylon“ má sice své mouchy, ale mě osobně šmakuje mnohem víc než cokoliv od Symphony X. Partě okolo Russella Allena a Michaela Romea jsem zkrátka na chuť nikdy nepřišel, ale zároveň jsem přesvědčen, že novinka LePondových Silent Assassins má potenciál zaujmout mimo jiné i velkou část příznivců zmíněné americké progmetalové legendy.
|
