Kdybych měl jako kapelník na předním místě svého spolku ženu, která nejen že umí skvěle zpívat, ale ještě dobře vypadá, byla by to výhra. Na druhou stranu bych se asi hodně musel ovládat, protože se nehodí koukat celý koncert zpěvačce na zadek. Stejně tak bych si nemohl být jistý, že tento cheat nikdy nezaviní nestibilitu tvůrčí úrovně. Protože proč se dvakrát snažit, když metalové (tedy převážně testosteronové) publikum často poslouchá nejen ušima, ale i něčím jiným...
Možná i proto se kanadská formace Unleash The Archers těší nemalé popularitě a zároveň produkuje - pod záštitou labelu Napalm Records - tolik videoklipů. Na frontwomanku Brittney Slayes se prostě dobře kouká, až si člověk nestačí všimnout, že hudba tak pokaždé zdaleka není. I při jednosmyslovém zážitku leccos zamaskuje pěvecký talent, slabší momenty nahrávky "Abyss", tedy v pořadí pátého alba kapely, se ale v pohodlí domova odkrývají podstatně rychleji. Hlavně začne být brzy jasné, že autoři přesně nevědí, co chtějí svým posluchačům sdělit.
Hudba kanadského kvarteta je tentokrát založená na žánrových kontrastech. Kromě power metalu uslyšíme speed a osmdesátkový heavík, ale také pop, hodně synťáků, hard rock, harsh, melodeath nebo orchestrální epiku. Tento mix by mohl být svůdný, kdyby často nepůsobil prvoplánově a nesourodě. Celkem to funguje v případě skladeb jako je úvodní titulka (a zároveň videoklip), kde vtáhne zpěvaččin jekot, sloky, bridge a posléze i vyvedené sólo. Pak ale přijde položka "Through Stars", která až příliš rozvolní prvoskladbovou intenzitu. V tak brzké části alba to začne být malinko podezřelé, postupem času se však ukáže, že to Kanaďané ve skutečnosti nechtějí uhrát na sílu, ale mnohem raději vstupují do "písničkově" přívětivých hudebních končin.
Za prvotním pozlátkem, do kterého krom stylové fúze spadá i Hansenův mix, lze tak snadno rozklíčovat touhu po oslovení co nejširšího publika a snahu nikoho neurazit. Míření do vícero směrů má za následek roztěkanou ruku a občasnou střelbu mimo terč. Skladby chvíli baví, např. v některých vokálních linkách nebo sólových pasážích, zřídka však v celé své délce, neřkuli v komplexu téměř hodinového playlistu. Ani jednoznačné přednosti zpěvačky Brittney nedokáží zachránit vše. Možná jí autoři až moc koukali na pozadí. Anebo prostě neumí psát konstantně dobré skladby.
|
