Stáli u zrodu thrashe, a přece v současnosti ani zdaleka nepatří do první žánrové linie. Za svoji historii vstoupili do studia pouze čtyřikrát, přičemž minulou fošnu „The Evolution Of Chaos“ dělí od aktuálního zápisu „Empire Of The Blind“ celá jedna dekáda. Pamětníci ale tvorbu Amíků Heathen stále pečlivě monitorují, a ostatní zase může k této partě přitáhnout skutečnost, že ji spoluzakládal a stále v ní hraje kytarista Lee Altus, který od roku 2005 paralelně funguje u slovutných krajanů Exodus. Také druhý šestistruňák Kragen Lum učinil se známějšími kolegy jistou zkušenost, a není třeba zastírat, že tvorba kapely, která do žánrových análů navždy vepsala veledíla jako „Bonded By Blood“ nebo „Tempo Of The Damned“, je v hudebním obsahu Heathen hodně znát.
Týká se to i zvuku z dílny velezkušeného Zeusse (nebo Dia?), který je vybroušený do nejmenšího technického detailu a dodává každému nástroji správnou metalovou dominanci. Zejména kytary štípají jako čerstvé kopřivy a definují reálnou podstatu moderního thrashe (v tradičím slova smyslu). Nástupy některých songů automaticky rovnají ruku do klasického hrozícího gesta a tvář křiví do zlověstné grimasy. Do této kategorie spadá rozjezdovka „The Blight“, která přijde po hezky prosólovaném intru „This Rotting Sphere“, dále dvojice krvelačných kousků „Blood To Be Let“ a „The Gods Divide“, nebo i skvěle odsýpající instrumentálka „A Fine Red Mist“ s hostujícím Gary Holtem z Exodus. Přestože ani zdaleka nemluvíme o nějakých novátorských postupech - autoři Heathen (což byl v tomto případě hlavně kytarista Kragen) naopak zůstávají velmi konzervativní -, pořád jde o maximálně stylovou a krajně přitažlivou hru, ve které krom technického thrashe zaujímají podstatné místo melodie.
Jisté mínus lze spatřit v některých nepříliš výrazných vokálních pasážích a celkově zpěvu Davida R. Whitea, který patří mezi za slabší článek heathenovského řetězu. Jakmile však Amíci zavelí k frontálnímu rytmickému nebo sólovému útoku, okamžitě si nás nakloní na svoji stranu. Tahle řízná metalová sebranka pořád umí zaujmout a fakt, že nechrlí jedno album za druhým je – vzhledem k jisté neosobitosti nabízeného materiálu - vlastně výhodou. K tomu zmíněná vysoce profesionální produkce, povedený cover nebo betonově pevný řemeslný fortel, a o povedeném thrashmetalovém díle je rozhodnuto.
|
