Už při zveřejnění songu „The Land Of Xia“, kterým kapela Memories Of Old dlouho dopředu avizovala debutové album „The Zeramin Game“, bylo zřejmé, že půjde o mimořádnou událost pro fanoušky symfonického power-speedu. Naprosto dokonalou skladbu ještě umocňovala přítomnost Tommyho Johanssona, jenž zaručoval prvotřídní vokální kvalitu. Otázkou v té době bylo, zdali nešlo jenom o Tommyho singlové hostování, a hlavně, jestli autor celého projektu, britský kytarista Billy Jeffs, udrží vysoce nastavenou skladatelskou laťku na celé ploše debutového počinu.
Tommy Johansson zde figuruje jako hlavní zpěvák, což je skvělá zpráva. Odpověď na druhou otázku už tak jednoznačná není. Jisté je, že dílo obsahuje řadu silných momentů, které fanoušci inkriminovaného žánru ocení zlatem. Výpravné epické pasáže doprovázejí tuny melodií, jež jsou nejednou popohnány kupředu speedmetalovým tempem, a ještě častěji počítačovými orchestracemi. V nich je ovšem ukrytý první mírný zádrhel. Syntetičnost symfonií někdy utlumí přirozenou živelnost samotné skladby, a hlavně nejde o nic, co bychom neslyšeli již před více než deseti lety, kupříkladu na prvotinách kapely ReinXeed, kterou založil právě Tommy Johansson.
Druhým čertíkem je koncepční struktura. Snaha o tvorbu příběhové narace a důkladné budování atmosféry občas vede k přílišné roztahanosti, což se nejvíce projevuje ve dvojici písní „Some Day Soon“ a „Destiny“, které se kolébají na střednětepmých, resp. valčíkových vlnkách, ale protože jsou dané songy řazeny za sebou a navíc nejsou dvakrát strhující, je najednou toho rozjímání příliš. Také příspěvky obsahující rychlé úseky jsou většinou proloženy teatrálními mezihrami, což někdy posune skladbu kupředu („The Zeramin Game“), častěji jde ale o zabrždění potenciální sjízdnosti písní. V tomto ohledu má britský autor ještě značné rezervy.
Pak zde ovšem máme melodické nápady, za které Billy Jeffs zaslouží známku podstatě vyšší. Namátkou vyberme kousky „Zera´s Shadow“ nebo „Across The Seas“, případně zmíněnou titulku. Nutné je rovněž ocenit – podobně jako u nedávné novinky Němců Terra Atlantica – skutečnost, že se někdo pořád snaží držet symfonický power metal naživu a nečiní tak jalově nebo polovičatě. No a pak na albu trůní onen skladatelský klenot „The Land Of Xia“, jenž je v aktuální verzi dokonce ještě o kousek vyšperkovanější. Na jeho obsahové rozvrstvení, z něhož je nutné vypíchnout refrén a hlavně jeden z nejchytlavějších nástupů v historii power-speedmetalového žánru vůbec, zbytek playlistu prostě nestačí. V opačném případě by viselo ve vzduchu klidně i desítkové hodnocení.
|
