U norských stálic Enslaved je živo. Vydávají novou desku „Utgard“, dělají živé přenosy z koncertů a přivítali ve své tlupě nového bubeníka. Kytarista Ivar Bjørnson se ale rozpovídal i o dalších zajímavých věcech, jako třeba jaká jsou jeho nejoblíbenější místa v Norsku, jak vzpomíná na Prahu, o jeho vztahu k black metalu, co dnes podle něj norská hudební scéna nabízí nebo o jednom ze svých předků...
Než se pustíme do nového alba „Utgard“, představ nového bubeníka a zpěváka. Cato totiž opustil Enslaved a za bicími ho nahradil Iver Sandøy, který je také skvělý zpěvák. Ale on v kapele zdaleka není nový, že?
Přesně tak, Iver v kapele není nováček. Známe se s ním už dlouho, někdy od doby po roce 2000. Jeho první koncert s Enslaved na postu bubeníka se uskutečnil už v roce 2006. Iver je velmi nadaný a všestranný hudebník. Pamatuji si, když jsem ho viděl hrát poprvé, bylo to s cover-kapelou Black Sabbath, která se jmenovala War Pigs. Hrál tehdy neuvěřitelně. Zažil jsem ho v hodně kapelách a pravidelně hrával na koncertech i s námi. Postupem času tady v Bergenu celkem proslul a stal se z něj skvělý producent a inženýr s vlastním studiem. Od roku 2010 a alba „Axioma Ethica Odini“ jsme jeho služeb využívali a posléze od alba „RIITIIR“ se spolu se mnou a Grutlem stal naším producentem. No a když Cato kapelu opustil, Iver si přál být našim novým bubeníkem a my jsme s tím souhlasili.
Mezi novinkou „Utgard“ a předchozím „E“ je celkem velký rozdíl. Moc se mi líbí pestrost tří vokálů. Teď podle mě máte ty nejlepší čisté vokály vůbec, díky čemuž je „Utgard“ hodně rozmanitý. Jaké rozdíly vnímáš mezi „E“ a „Utgardem“ ty?
Největší rozdíl mezi těmito alby pravděpodobně vidím ve větší snaze zaměřit se na cíl. Skladby jsou kratší a to hlavní rychleji vypluje na povrch. Nemyslím si, že by obsahově zchudly, ale zkrátka mluví víc k věci. A samozřejmě pro toto album jsou hodně důležité tebou zmíněné vokály. Velmi odlišné a osobité vokály albu zajišťují zajímavost a pestrost. Také si myslím, že produkce je pro Enslaved krokem kupředu, bicí zní přirozeněji, kytary mají větší sílu… všechno je zkrátka lepší a to se mi na tom líbí.
Ve skladbě „Jettegryta“ slyšíme, že vás stále baví hrát divoký black metal. Hrajete black metal, protože ho lidi chtějí slyšet, nebo to je pořád vaše vášeň?
Nehrajeme hudbu za tím účelem, aby se lidem líbila. Samozřejmě ani hudbu neděláme proto, aby lidi odrazovala. Cílem je hrát naši oblíbenou hudbu a prezentovat ji na albech a živě, a je skvělé, když se lidem líbí taky. To, že jsme ovlivněni black metalem je přirozené, vyhovuje nám a je to pořád hudba, kterou posloucháme. Black metal poslouchám celkem dost a pro mě jako skladatele je přirozené, že se do té hudby ponořím a potom se v ní realizuji. Vždycky jsme byli součástí blackmetalové scény a dá se říct, že tato hudba je naší hlavní vášní, No, to jsem možná teď trochu přehnal, protože mou největší vášní je hudba obecně, ale black metal pro mě hodně znamená. Kapely jako Bathory jsou pořád moje srdcovky a spolu s vlivy Darkthrone nebo Mayhem na albu „De Mysteriis Dom Sathanas“ jsou určitě dost důležité, avšak ne z toho důvodu, že by se nám hodila do krámu jejich popularita.
Prolog „Utgardr“ mi hodně připomíná tvou spolupráci s Einarem Selvikem. Hovoří se tam ve staroseverštině?
Jéj, tohle není staroseverština, jedná se o dialekt, kterým se mluvilo pár generací zpět na místě, odkud pochází Grutle, náš zpěvák, který tohle říká. Jeho prapradědeček takto mluvil a Grutle tento dialekt zkoumal a naučil se jej ovládat.
Jak moc vlastně starou severštinu znáš? Máš doma nějaké staroseverské knihy nebo texty? A kterou staroislandskou ságu máš nejradši?
Já moc staroseversky neumím, něco znám díky textům a díky spolupráci s Einarem Selvikem, jak jsi zmínila. Skutečným zdrojem v kapele je Grutle. Když potřebuji nějaké staroseverské slovíčko nebo frází, vždy kontaktuji Grutleho nebo Einara, poněvadž oni jsou experti a mají o tom knihy. Já mám knížky o ságách, mytologii nebo runách, ale nic čistě ve staroseverštině…, vlastně mám „Sigmundskvadet“, to je text poslední skladby na albu „Monumension“ (2001), ve které jsem si zazpíval. Má nejoblíbenější staroislandská sága je fantastická Sága o Egilovi. Sága o Njálovi je pro snazší srozumitelnost zřejmě populárnější, ale Sága o Egilovi mě fascinuje nejvíc. Celá ta historie je strhující, okouzlující a plná akce. Navíc s tím pociťuji určité ztotožnění coby umělec nebo skald, kterým se snažím být, a to je bláznivé (smích). Vřele doporučuji si to přečíst, a to samozřejmě i těm, kteří hudbu nedělají.
„Homebound“ je o skvělých pocitech z objevování a cestování do neznáma a následném návratu. Které místo v Norsku je tvoje nejoblíbenější a proč? Na která místa se rád vracíš?
Bergen, moje domovina a domovina Enslaved, je moje nejoblíbenější místo v Norsku a dost možná i na celém světe. Zde jsem se narodil, ale když mi byly čtyři roky, odstěhoval jsem se na jih Norska a potom v osmnácti po dokončení střední školy jsem se sem opět vrátil a od té doby žiju tady. Bergen má všechno, co mě baví; malé centrum, pořád plné života, několik obchodů a podniků, kam se dá zajít, a v těsné blízkosti přírodu, kterou máš pořád na dohled. Toto město je přímo v přírodě posazené. Rád navštěvuji Trondheim a Tromsø, tomu se říká Paříž severu, což je ale docela divný, upřímně, Paříž tak pěkná není. Možná na pohlednicích ano, ale jinak tam je hodně psích lejn, odpadků, lidí ve stresu… nevím, mám rád Pařížany, ale z města nadšený nejsem. Zato Tromsø, úplně na severu Norska, je úžasné! Tamní klima, okolí, příroda… určitě se tam vyplatí zavítat. Je pro ty, kteří chtějí vidět něco odlišného a jedinečného, a také to je přívětivé místo pro elektronickou ambientní hudbu.
Dokážeš si představit žít někde jinde než v Norsku? Kde by to bylo?
Žít jinde než v Norsku si představit nedokážu, ale aspoň to teď zkusím (smích). Možná některé části Kanady mi přírodou a proměnlivým klimatem připomínají to, co máme na západním norském pobřeží. Pak mám rád hornatou oblast kolem amerického Colorada, ale žít v Americe se aktuálně nejeví jako dobrý nápad. Určitě jsou ve světě pěkná místa s podobným klimatem tomu našemu, já jsem však nikdy nepomýšlel na to žít jinde. Vím, není to zrovna záživné, ale tak to je.
Prozradil bys, o čem jsou na „Utgardu“ další texty?
Ústřední téma celého alba je Útgard, svět nacházející se mimo Ásgard, bohové se před útoky z tohoto světa chrání. Útgard je země a pevnost obrů, prastarých bytostí, které do severské mytologie přišly jako první. Tato země je taková temná strana Ásgardu, ne že by bezpodmínečně představovala zlo, spíše je neprobádaná, cizí, nepředvídatelná, chaotická a zároveň magická, tvořivá a domnívám se, že v podstatě lidská. Naše texty na albu nejsou o konkrétních mytologických příbězích, Útgard vnímáme jako metaforu pro to, co se nachází mimo uvědomělou mysl, mimo řád a mimo zaběhnutý pořádek. Je to o svobodném a ochotném vydávání se do cizích sfér. Také to může být metafora pro probádávání té stránky v nás samých, kterou jsme dlouhou dobu zanedbávali, poněvadž nebylo příjemné se jí zabývat. Důležité je však přijmout to jako celek, aby se stinnou stránkou došlo ke sjednocení. Kdykoliv se v sobě budeš chtít úmyslně vyvíjet, vždy v tom bude kus stinné stránky, protiklad vývoje, neúmyslnost. Je to o tom mít stále přehled nad vlastním já, abys to mohla krotit, mohla s tím komunikovat a v nejlepším případě s tím mohla pracovat, nikoliv se tomu podvolovat, aby se zabránilo tomu, že ti to jednou přeroste přes hlavu.
Na konci skladby „Flight of Thought and Memory“ je skyšet zajímavé mluvené slovo. O čem to je?
Jo, myslím, že se do té skladby parádně hodí. Je to z Hávamálu („Výroky Vysokého“). Ódinova řeč, kterou všem doporučuji si přečíst. Konkrétně jde o sloky číslo 142 a 144. Měli byste to v pohodě najít v angličtině i dalších překladech na internetu.
Dovol mi položit jednu otázku k předchozímu albu „E“. Váš Röyksopp cover „What Else Is There?“ byl podle mě geniální. Kdo přišel s nápadem obléct tento song do vašeho kabátu?
Oh, díky moc! S tímto coverem jsme fakt spokojení. Tady v Bergenu se konalo výročí jedné místní hudební organizace a ta oslovila svoje členy včetně Enslaved, aby si vybrali cover-song z žánru, který je protikladem žánru vlastního. Nám navrhli, abychom si vzali něco od místních kapel, které hrají elektronickou hudbu. To bylo příšerný (smích) a absolutně se to nedalo přijmout, a tak jsme se jich zeptali, jestli si nějakou písničku nemůžeme vybrat sami a oni souhlasili. Já jsem hned věděl, co vybrat. Skladba „What Else Is There?“ od Röyksopp je moje oblíbená věc od chvíle, kdy jsem ji slyšel poprvé. Tento song je prostě úžasný… ten videoklip, zvláštní text a dost přesvědčivá podivná atmosféra. Naše verze dosáhla velkého úspěchu, na internetu má mnoho přehrání. Popravdě to je jedna z našich skladeb s nejvyšším počtem přehrání (smích). Je super, že se dostala i k lidem, kteří naši hudbu normálně neposlouchají. Členy Röyksopp osobně neznáme, ale nahráváme ve stejném studiu. Doufám, že naši předělávku slyšeli a že se jim líbila.
Co víš o svém rodokmenu? Pouštěl jsi se někdy do průzkumu svých předků? Jak daleko jsi se v rodinné historii dostal? Narazil jsi na něco překvapivého?
Vím toho málo, nedostal jsem se dál jak o tři až čtyři generace zpět. Určitě to je lákavé, ale Enslaved a všechny moje projekty jsou mou prací i koníčkem od mých čtrnácti let, takže jsem neměl příležitost to pořádně studovat. Možná někdy v budoucnu, až budu mít víc času, by to mohla být příjemná záležitost, takže díky za dobrý tip! Zajímal jsem se především o mého prapradědečka, po němž jsem pojmenovaný. Jmenoval se Ivar Storm a do druhé světové války se živil lovem velryb, jenže potom jeho loď obsadili Němci a zajali ho. Většinu války strávil jako vězeň v táboře. Koncentrační tábor to myslím nebyl, poněvadž přežil a poté dál na lodi pro norský obchod pracoval. Tato loď se jmenovala ForceHammer, což zní dost metalově. Vyhledal jsem si o něm několik článků, je to pro mě fascinující postava. To je vše, co jsem byl zatím schopen zjistit.
Víš o někom, kdo si za účelem genealogického výzkumu nechal testovat svou DNA? Nebo možná dokonce ty sám?
Na nikoho se nevzpomínám, kdo by mi říkal o tom, že by DNA test podstoupil. Je mi líto, ale nemám k tomu co povědět. Možná si na to a na probádávání svých předků najdu čas až v důchodu, jestli v důchodu někdy vůbec budu.
Máš rád historické filmy a seriály? Které jsou tvé oblíbené? Máš teď nějaký seriál rozkoukaný?
Mám je rád. Z období vikingů je můj oblíbený „Valhalla Rising“ s Madsem Mikkelsenem, ačkoli nevím, jestli se to za historický film počítá. Co se seriálů týče, hodně se mluví o Vikinzích a tak. Jak víš, můj dobrý kamarád Einar Selvik z Wardruny dělal pro Vikingy hudbu, a i si tam zahrál, tudíž tento seriál samozřejmě podporuji, sleduji ho a mám ho moc rád. Momentálně sleduji novou sérii Star Wars, což sice není historický seriál, ale je to hodně dobré. Jsem velký fanoušek sci-fi.
Jaký dopad na tebe má covid-19? Plánujete teď nějaké koncerty a festivaly?
Covid-19 všechno dost komplikuje. Všechno moje pracovní vytížení souvisí s hudbou a provoz v této oblasti byl od vypuknutí epidemie více či méně pozastaven. Avšak my máme štěstí, že žijeme v Norsku, kde je relativně snadné držet věci pod kontrolou. Žije tu málo lidí, a proto není problém udržovat si sociální odstup. Kromě hraní na koncertech a festivalech je můj životní styl takový, že trávím většinu času doma s rodinou nebo s nejbližšími přáteli, takže se toho moc nezměnilo. Samozřejmě mi chybí zajít si s někým ven na večeři nebo na drink. Nepřipadá mi to teď bezpečné, protože hodně lidí si moc starosti nedělá, myslí si, že se to týká starých lidí a že nebezpečí hrozí jen jim. Moc velkou naději pro lidstvo v tom nevidím, když se někteří takto chovají a shlukují se do velkých skupin. Nicméně my jsme pár koncertů vysílali živě online a ještě jeden nám zbývá, a sice release party k novému albu „Utgard“ (událost již proběhla, pozn. aut.). V listopadu budeme mít možnost odehrát pár prvních koncertů, protože Norsko povoluje akce do dvou set účastníků. Proběhnou ve velkých prostorách a lidi budou mít k dispozici kolem sebe hodně místa, což bude vypadat docela divně. Takto se uskuteční dva koncerty během jednoho dne v Oslo a den předtím dva koncerty v Trondheimu. Hrát pro dvě stovky lidí je parádní oproti tomu, kdybychom nemohli hrát vůbec, jak to má teď většina velkých kapel. Moc se na to těšíme. Koncerty, turné a festivaly na příští rok se jinak teď napevno plánovat nedají, musíme vyčkat, dokud s jistotou nebudeme vědět, co se bude dít. Plánovali jsme, rušili, plánovali, rušili… jsme na tom teď jako všichni ostatní, nebudeme příliš aktivní, dokud se věci nevyjasní.
Které album Enslaved máš nejradši a proč? Zkus vybrat jenom jedno!
Obtížná otázka, ale risknu to. Moje nejoblíbenější bude „Below the Lights“ z roku 2003. Je to silná kolekce skladeb s dobrým příběhem a produkcí. I když si kapela od té doby prošla mnohým, tohle album je stále aktuální. Může se to měnit, ale teď určitě „Below the Lights“.
Co si myslíš o aktuální situaci na norské metalové scéně? Myslíš, že Norové stále hrají ten nejlepší black metal? Je tady nějaká slibná mladá kapela, kterou bys nám rád doporučil?
Norská scéna je podle mě stále dobrá. Hodně dobré věci mají Ísa nebo Ylva, to už tedy zřejmě není metal, ale vzešli odsud. Z black metalu Mayhem a Taake, to jsou podle mě jediné opravdu blackové kapely, které nám tu zbyly, huhú (náznak toho, že je toto tvrzení velmi odvážné). Nové přírůstky na norské scéně nepocházejí z blackmetalového prostředí. Co se týče vývoje žánru, Norsko už není na špici, v jiných zemích se dějí daleko zajímavější věci. Takže mimo black metal za pozornost jistě stojí Golden Core, kombinace doomu a sludge v severském pojetí a s texty v islandštině. Z Norska určitě pochází dobrý prog, zajímaví jsou Seven Impale, kde hraje náš klávesák Håkon. V oblasti mezi metalem a progem se toho u nás děje hodně, ale lidi tomu tady nevěnují příliš pozornost, protože to není black metal, víc se zajímají lidi ze zahraničí. Shaman Elephant z Bergenu je též hodně zajímavá nová kapela, která právě vydala album „Wide Awake but Still Asleep“, o jehož produkci se postaral náš Iver Sandøy.
Vzpomeneš si na místa, která jsi v Česku navštívil a na zážitky, jaké sis z odsud odvezl?
Abych byl upřímný, zavítal jsem jen do vaší krásné metropole Prahy (česká výslovnost, nikoliv anglická, pozn. aut.) a vždy to byl skvělý zážitek. Byl jsem tam jak s kapelou, tak na krátké víkendové dovolené. Zaujala mě úžasná architektura, především ta věž s působivým kostlivcem je obdivuhodná, a potom mnoho dobrých restaurací a barů. Pokud někdo chce strávit víkend ať už s přáteli, sám nebo s rodinou, Prahu doporučuji. Kdy se tam zase dostaneme, to nevím, snad brzy po ústupu covidu-19. Zůstat na nějakou dobu doma je taky fajn, avšak do Prahy bych se znovu podíval rád. Hodně lidí tam jezdí pařit, ale to nikdy nebyl můj případ, bavit se mohu v Bergenu. Já spíš ochutnám tamní jídlo a pití nebo vyhledám muzea, abych se o daném místě něco dozvěděl. Opravdu bych teď Prahu rád navštívil.
Je něco, co jsme v našem rozhovoru opomenuli, a ty bys to rád zmínil?
Ne, zeptala jsi se skoro na všechno (smích). Rozhovor byl velmi dobrý a pestrý, to oceňuji. Také si vážím podpory našeho nového alba „Utgard“. Teď bych díky tobě opravdu rád navštívil Prahu, budu na ni celý den myslet, to je skvělé. Děkuji všem, kdo sledovali živá vysílání. Dejte našemu novému albu šanci, poslechněte si ho, myslím, že milovník jakéhokoli hudebního žánru by si tam měl něco najít. Ať se vašemu webzinu Metal Forever daří, má mou podporu. Uvidíme se na turné!
|
