Je dobře, když mají hudebníci nadhled, je ale ještě lepší, když se pokus o vtip snoubí se skladatelským umem. Italská kapela Glory Force přichází na scénu, aby zvěstovala pravý metal, jenž znamená boj proti průměrnosti a konformismu. Čtveřice hudebníků údajně pochází ze sicilské vesnice Vansbrucci, která ovšem neexistuje a na debutu "The Restoration Of Erathia" se makalo víc než dvacet let, což ale zase neladí s věkem mladých Italů. Otázkou zůstává, jestli je tahle mystifikace do puntíku promyšlená a zdali nemá trochu odvádět myšlenky od skutečnosti, že to s muzikou zase tak slavné není.
V případě Glory Force je to zhruba napůl. Kdyby byl skladatelský proces dů-vtipný jako okolní hlášky, bylo by vyhráno. To se neděje, stejně tak ale nelze napsat, že by Italové neuměli skládat. Jejich pojetí epického heavy-power metalu má několik blyštivých momentů, jež se silně projeví už v intru "Erathia´s Fall", které navzdory rozmáchlé délce ani chvíli nenudí a zejména díky sytým sborům probouzí správné natěšení. Jasno začne být s příchodem skladby "Dawn of Conquest". Zaprvé se s nástupem heavymetalového pochodu odkryje ne úplně vyladěný sound. Dále se ukáže, že Italové ani omylem nesundají z trůnu krajany Rhapsody či Derdian, případně Španěly Dark Moor, které hudba Glory Force evokuje zejména v rovině vokálů, ať už hromadných, tak solitérních - zpěvák Tim Peltikoto je sice muž, ale v některých polohách nemá daleko k pěnici Elise C. Martin. Což je paradox první, tím druhým je skutečnost, že Tim dokáže být technicky dosti nedomrlý, a zároveň umí v jiných úsecích v pohodě zaujmout.
Občas po nějaké lince ujede jako po slupce od banánu, naopak vysokooktávový jekot v povedeném rychlíku "The Battle At Daeyan´s Fort" mu jde od pusy úplně sám, refrén kompozice "Rivers Of Glory" pak frontman protahovanými frázemi povýší na nečekaně chytlavou záležitost. Obě zmíněné písně zároveň patří k vrcholům díla, jsou sice - podobně jako celý playlist - dramaturgicky poněkud rozjitřené, když do sebe jednotlivé plochy nezapadají úplně organicky, dobré melodie, libé neoklasické vyhrávky a paušální zápal pro věc ale prozatím strhávají vítězství na italskou stranu. Jenže úplně nevýrazná balada "On Silver Wings" tohle nadšení rychle zchladí, a ani poté se už na vyšší úroveň zábavy nedostaneme, ačkoli pozornost bude celkem udržena a nejednou i zbystřena - v kousku "Wielder of a Thousand Axes" zaujme hravé sólo, ve více než desetiminutovém finále "Epic Victory" zase zasněná čembalová etuda. Ve výsledku to tedy spíš vypadá, že se nahráváním alba a tvořením mystifikační image bavili především samotní hudebníci, metaloví posluchači už tolik důvodů ke smíchu nemají. Na mírně spokojené pousmání ale debut kapely Glory Force v pohodě vydá.
|
