Když se začtete do anabáze vzniku druhého zářezu do diskografie britských rockerů Creeper, nazvaného „Sex, Death & The Infinite Void“, budete možná čekat rozervané dílo, ve kterém o temnotu, depresivnost či psychedelii nebude nouze. Původně horropunková parta zakončila turné ke svému prvnímu albu dramatickým provoláním ve stylu Davida Bowieho o tom, že se jedná o poslední show, kterou kdy odehrála. V následném „mrtvém období“ kytarista Ian Miles strávil díky svému nalomenému duševnímu zdraví nějaký čas ve stavu nemocných, frontman Will Gould zásluhou osobních problémů se o této době vyjadřoval jako o svém nejhorším životním období. Že se z tohoto stavu oba celkem úspěšně vyhrabali, svědčí fakt, že již rok po posledním koncertu znovu začali muzicírovat a pak představili nové album. Ani téma, které na něm Creeper pracovávají, neslibuje kdovíjak optimistické dílo – příběh anděla, který v kalifornském městečku sleduje hříšné lidstvo, ale zároveň prožívá svoji první lásku, díky čemuž se kdovíjaké přízně zrovna nedočká, leccos signalizuje, pochmurný název alba („Sex, smrt a nekonečná prázdnota“) pak tuhle neradostnou vizi ještě podtrhuje.
Nenechte se ale zmást. „Sex, Death & The Infinite Void“ je hravé, laskavé, neposedné, pozitivnem a příjemnými melodiemi nabité pestré album, na kterém Creeper zcela přirozeně, s nadhledem a radostně proplouvají mezi britpopem, gotickým rockem, pop-punkem, či glamem, odkazují na Bowieho, Oasis, The Cure, R.E.M. či Gene Loves Jezebel a přitom jsou velice osobití. Deska drží dokonale pohromadě a její příběh je parádní ukázkou toho, jak být skvělým vypravěčem zhudebněných příběhů – vše zcela přirozeně plyne, Creeper nejsou rozvláční, v každém kousku jdou přímo k věci, působí při tom velice svěže a přitom sypou z rukávu nenápadné hity. Tanečně uskákaná míchanice popu a punku „Be My End“, uvolněně teatrální staromilská klipovka „Cyanide“, poťouchle pohodová „Annabel“, gotika bez tmavých barev s příjemným saxofone a zpěvným refrénem „Paradise“, nadrzlá „Napalm Girls“ s andělskými ženskými vokály a skvěle ukňouraným Gouldovým vokálem, či finální posmutnělá a dojemná romantika „All My Friends“ vás možná na první dobrou neuchvátí, ale nechte je zalézt pod kůži a zjistíte, jak snadno lze hudbou rozdávat radost.
„I break into your house each week
To sit and watch you while you sleep
To watch the angels weep
To dive to six feet deep too fast“
|