U Pyramaze je od příchodu zpěváka Terjeho Harøye personální pohoda. Byť jeho předchůdci (Lance King, Matt Barlow, Urban Breed) papírově získali větší věhlas, Terje za nimi hlasově nijak nezaostává a s ohledem na to, že takhle dlouhou dobu bez personálních změn (pravda, za tu téměř dvacetiletou historii jich i tak nebylo mnoho) Pyramaze ještě nezažili, dá se říct, že tenhle klid se na novince „Epitaph“ odráží. Není se třeba obávat toho, že náladově je to poměrně klidná deska, odehrávající se převážně ve středním tempu, v tomhle případě totiž platí okřídlené rčení, že klidná voda břehy mele.
V kontrastu k naznačeným silným schopnostem Terjeho Harøye je možná trochu zavádějící tvrzení, že nejsilnější kousky alba se vyloupnou z obou skladeb, v nichž má Terje zajímavé vokální sparringpartnery. V „Transcendence“ se po jeho boku objeví Brittney Slayes (Unleash The Archers), která zmíněný klid svým expresivním vokálem velice příjemně nabourá, a v kombinaci s příjemnou melodií, výborným kytarovým sólem a špetičkou orchestrálnosti vzniká i díky jiskřivému duetovému spojení j první žolík nahrávky. Tím druhým je závěrečná rozsáhlá kompozice „The Time Traveller“, která je takovým téměř ztělesněním snů příznivce kapely – spojit (s výjimkou Urbana Breeda) všechny dosavadní pěvce kapely do velmi ambiciózní a pestré skladby, která dvanáctiminutovou délku naplní dějem dostatečně bohatým na to, abyste neztratili pozornost, je velmi chytrý nápad. Nicméně podstata alba „Epitaph“ je přece jen trochu jinde – v melodicky přístupných, většinou rozvážných a dynamických skladbách, se silnými riffy, decentními klávesami a obratným, poměrně měkkým a elegantním Terjeho projevem. Vyjma „Stroke Of Magic“, která se zásluhou techničtějších bicích tváří docela komplikovaně, což v úvodu alba může trošku mást, to Pyramaze hrají docela na jistotu a stabilní náladu, na které se příjemně metalově pohupuje a z níž zbývajících sedm skladeb nijak nevyčnívá.
Pyramaze dokáží své skladby velmi slušně vyvážit tak, aby měly solidní říz, ale zároveň tak, aby ani v nejmenším nevyplašili příznivce melodičtějších, propracovaných a umírněných cest. Příjemná deska, která vám vzrušením chlupy na rukách nezvedne, ale která se dá docela dlouho vychutnávat. Inu, jak říkám, dobrá hra na přístupnou jistotu.
|
