A budeme se bát… znovu… a hodně…!
Svým způsobem se to nabízelo. Od chvíle, kdy mistr horroru King Diamond vydal svoji poslední řadovou desku, už uplynulo třináct let. Mezera, která na poměrně specifickém kousku metalového kolbiště vznikla, si přímo říkala o to, aby ji někdo s podobným charismatem a postupy dřív nebo později měl snahu zaplnit. Že to není záležitost jednoduchá, jasně vypovídá fakt, že těch, kteří by se mohli honosit titulem nástupce King Diamonda, po světě rozhodně moc neběhá. Zpěvák Troy Norr s hrou na King Diamonda začal už v roce 2008, kdy rozběhl tributní band dánské party. Trvalo však dalších šest let, než se Troy odvážil vstoupit na tenký led a začal budovat vizi vlastní horrové muziky. Že se tahle myšlenka ujala, svědčí už třetí album, které sexteto Them představilo.
Při pronásledování King Diamonda ani na „Return To Hemmersmoor“ neopustila Them elegance, se kterou dlouhodobě kráčí v jeho stopách. To propojení se nejsilněji projeví tehdy, když Troy sporadicky využije svůj ječák nebo když dojde na příběhové dialogy (úvodní „Diluviam“ naprosto dokonale vtáhne do děje). V tom nejzásadnějším, tedy v riffové mlýnici a nátlakově bojavé atmosféře jsou však dnes už Them zcela svébytnou jednotkou. Nevsází na kdovíjak chytlavé melodie, rozhodující je nekompromisní tah skladeb a bohatý děj nejen v samotném příběhu, ale i v přehlídce hráčské zručnosti kapely. Co na tom, že většina skladeb je z podobného těsta, když první polovina desky se bez zaškobrtnutí valí jak rozjetý buldozer a atmosféru zahušťují výhružně znějící sbory. Rozjetá mašina trochu zadrhne ve vláčnějším úvodu „The Thin Veil“ a v těžkopádné „Waken“, následná teatrální dialogová vsuvka „Memento Mori“ pak odstartuje nejsilnější část alba, vyhrocená „Hellhounds – The Herbringers Of Death“ a „Battle Blood“ s nejzapamatovatelnějším sloganem jsou strachem nabité a pokud jste dokázali odolat tlaku první poloviny alba, tady vás Them spolehlivě dorazí.
Sytý a temný zvuk, agresivita, řezavé riffy, neústupnost, přímočarost, dobré melodie, zaručující dostatečnou přístupnost bez toho, aby nějak výrazně uvolnila celkový tlak a navrch horrorová zápletka. Výsledkem je deska, která se jen tak neoposlouchá.
|
