Co se asi tak může stát, když kapela, která si prakticky po celých třicet let svojí existence zakládá na melodiích, odsune tuhle svoji zbraň na vedlejší kolej. Inu, něco se změní. Němečtí Jaded Heart naštěstí mají v záloze i jiné přednosti, na kterých mohou stavět. Ale spolehlivost, o které se u nich nedalo dlouhá léta pochybovat, se potvrzuje tentokrát snad jen v tom, že kapela znovu dodržela svůj tradiční dvouletý rozestup mezi alby. Novinková deska „Stand Your Ground“ tak bude jedním z nejpřekvapivějších alb kapely.
Není to samozřejmě tak radikální změna, jakou si s nástupem grunge prošla prakticky téměř celá hard rocková scéna. Přece jen je jiná doba a proměnu výrazu si u Jaded Heart nevynutil nějaký nový nastupující trend, ale zjevně vychází zevnitř kapely. A i když se nedá zpochybnit uvěřitelnost tohoto kroku, stejně tak není snadné tuhle hru hned na první dobrou akceptovat. Jaded Heart jsou najednou nezvykle siláčtí, zhrublí a syroví. Není rozhodující, jestli za to může uřvaný Fahlbergův zpěv, totální absence kláves anebo celková melodická neohebnost, nutno přiznat, že úkroky od měkké přístupnosti jsou ucelenou nádobou a pokud byste v nahrávce nehledali tradičního ducha Jaded Heart, není moc co namítat. Jaded Heart tvoří velice schopní hudebníci, muzikantská kvalita je zaručena, energie kapelu ani v nejmenším neopouští a většina skladeb si posluchačskou pozornost vynutí – pravda, třeba v rozevláté a neotesaně hrubé hard rockovce „Embrace A Demon“ se tak děje spíš silou, než nějakou nápaditostí, ale i na tu dojde. Jak jinak, než tam, kde do hromotluckého výrazu prosákne dřívější lehkost. Zpočátku profesorská „Kill Your Masters“ se postupně rozešlape a nabídne nejjiskřivější dialog mezi sólovým zpěvem a sbory, baladická „Stay“ příjemně víří emocemi, ve finální „Inside A Hurricane“ si pak dokonale sedne tvrdost s melodičností a podpoří ji velmi přitažlivé kytary.
Leccos může naznačit už gladiátor na obálce alba - Jaded Heart jsou útočnější, nekompromisnější, drsnější, síla je neopouští a „Stand Your Ground určitě stojí za poslech. Přesvědčení, že to ale kapele svědčilo víc a že byla daleko osobitější, když prim hrála melodická šťavnatost a elegantnější atmosféra, mi asi ani ten sebestatečnější bojovník z hlavy nevytluče.
|
