Rozpravu k sedmému albu (při sedmnácti letech existence velmi slušná kadence vydávání desek) kyperských Winter`s Verge „The Ballad Of James Tig“ je třeba nastartovat úplně od Adama. Tedy od Frixose Masourase, který stojí za koncepčním námětem novinky. Ten ve svém životopise přiznává, že od doby, kdy se poprvé setkal s hrou Dungeons &Dragons se snaží vytvářet své vlastní světy a charaktery. Jeho příběh o Jamesi Tigovi, jehož rodina zahynula na moři a on se po letech vydává na dobrodružnou cestu, jejímž cílem je najít mořskou příšeru jménem Killagorak, o níž je přesvědčen, že je zodpovědná za smrt příbuzných, slibuje dramatický prožitek. A soudě podle hudebního zpracování v podání Winter`s Verge (byť původní myšlenka byla, že by mělo jít o sólové album zpěváka George Charalambouse) by i její filmové zpracování (pokud by k němu někdy došlo]mohlo být dostatečně přitažlivé.
Výpravnost, majestátnost a romantika jsou prvky, o které se mohou kyperští muzikanti spolehlivě opřít. Díky tomu je album „The Ballad Of James Tig“ náladově poměrně klidné a staví atmosféru na daleko vyšší stupínek než jakoukoliv dravost. Nahrává tomu i poměrně měkký a důstojný Georgův hlas, nadýchaná sborová podpora i křehkost vokálu hostující zpěvačky Teodory Petrovy. Všeho moc však škodí – a i když ta výpravně symfonická poloha zní přitažlivě, při poměrně velkém dávkování může působit trochu utahaně (už úvodní majestátní, nepřeplácaná „It Begins“, která v těch nejpomalejších a nejklidnějších momentech docela ztrácí tah, je toho důkazem). Winter`s Verge mají naštěstí v každé polovině alba (deska je rozdělena krátkou, dramatickou a operou políbenou skladbou „Killagorak“) jednu akčnější položku – nadupaná „A Thousand Souls“ s valčíkovým motivem a především dravá „I Accept“ s tajuplnou atmosférou ve zpomalené pasáži a lehoulinkým ocáskem od Trans-Siberian Orchestra tak zákonitě musí nad zbytkem alba vyčnívat. Škoda toho, že podobně dynamických věcí Winter`s Verge nenabídnou víc, naštěstí vyvrcholení celého příběhu v majestátně výpravném pohupování „The Sea“ je pocitově velmi silné a zklidňující závěrečná folkem olíznutá titulní píseň je velmi jemným a příjemným zakončením alba.
V rozhovorech i obálkou desky Winter`s Verge odkazují k Savatage. Jejich američtí kolegové jsou sice přece jen lepšími vypravěči, malující své příběhy pestřejší paletou i razantnějším štětcem, ale „The Ballad Of James Tig“ radost příznivcům hudební výpravnosti s filmovou příchutí a neuspěchanému majestátnímu power metalu spolehlivě udělá.
|
