Smečka Shaark krouží českým metalovým mořem už třicet let, s vydáváním desek to ale nikdy moc nepřeháněla. Do roku 2006 pouhé čtyři řadovky, přičemž za skutečností, že se letos dané číslo zaokrouhluje na pětku, může hlavně odchod Alexe a Zdenála ze Speckmannových Master. Ze Žraloka by se tak konečně mohla stát plnohodnotná kapela, kdyby ovšem nebyly proti některé okolnosti. Krom koronavirového stopnutí koncertního života je to třeba fakt, že poslední dobou vychází v thrash metalu, který Shaark hrají (tolik k titulu "Deathonation"), ohromné množství alb, a pokud chce někdo zaujmout, měl by mít v rukávu něco navíc.
Určitě nelze jenom vybrat novodobou Sepulturu, jak se to Žralokům stalo na albu "Suicidal Society" (2000). Jenže nová fošna hned na začátku servíruje další kopírku, když v základním riffu songu "Union Of Pain" jenom variuje slayerovskou klasiku "Raining Blood". Vnitřek skladby si už jde více po svých, kytary jsou dobře produkčně ošetřené a řežou jako cirkulárky, což ideálně vynikne při rozjezdu navazujícího kousku "Monsteroid" - škoda, že nepůvodnost zase krutě zabuší do slechů. Rytmická dravost songu (na chvíli dojde i na deathové blast beaty), případně technicky zdatné sólo ale nakonec zaháčkují pozornost, zvlášť pokud si posluchač krom thrashe hoví ještě v groovu nebo hardcoru (případně kapelou používané škatuli "neothrashi"), ke kterýmžto žánrům směřuje i Peroonův zpěv: ten je však zhola obyčejný a hudbě moc plusových bodů nepřidává.
V "Corruption" zpomalí tempo a opět se zavzpomíná na Sepulturu, což tažnosti alba nijak zvlášť neprospěje (ve skutečnosti se na brazilské legendy při psaní myslelo skoro pořád). "Trip To Non-Return" prostřídá obě tempa, nechybí funky vyhrávky, Peroon ve vokální mezihře nahodí vážnější - a povedenější - polohu a hned je veseleji. Na startu titulky zabírají bicí přechody (rovněž díky skvělému zvuku), rytmická sekce se nenechá zahanbit, i tentokrát ale přijdou na řadu volnější pasáže. Bzenecká parta to zkrátka tradičně nechce uhrát jenom příklepovou rychlostí a její autoři směřuji k vyšším cílům. Jenže málo platné, nejvíce stejně strhávají v přímočarých plochách, kterých naštěstí není málo. Osobitost u bzeneckých nehledejme, na slušnou pařbu jejich novinka ale v pohodě vydá.
|
