Změna je život, a tak i míchání sestavou uvnitř slovutných Sodom není třeba vnímat negativně. Nová krev přináší nové impulzy a zkušený kmet, jako je Tom Angelripper, si určitě nenechá do skupiny infiltrovat nějakého power metalistu. Na bicmena Toni Merkela, kterého přitáhl kytarista Frank Blackfire, německý principál pěje samou chválu. Ještě důležitější je ale přínos druhého šestistruňáka Yorcka Segatze, jenž se podílí autorsky na vzniku nových písní. Čtveřice muzikantů je pro Sodom nezvyklá, ale ve výsledku určitě ne ke škodě věci.
Yorck přinesl do tvůrčího procesu mladistvou divokost, nabírající inspiraci klidně v hardcore punku. Toni Merkel předvádí živelnou hru, která přesně pasuje do energizujícího skladatelství, jež působí jako právě vystřelený špunt od šampaňského. Skladby těkají animálními vibracemi, nechybí v nich hladové napětí spojené s autorskou rozmanitostí, potažmo s tempovou a stylovou variabilitou. Sodom díky tomu nestojí na místě a sebejistě udržuje krok s konkurencí, aniž by popíral původní odkaz zbytnělý především na sklonku devadesátých let.
Touha vyvolat původní odér je zřejmá a vzhledem k návratu Franka i smysluplná. Songy "Euthanasia", "Glock´n´Roll", "Waldo & Pigpen" nebo "Indoctrination" mají příjemně blízko k thrashovým svodům alba "Agent Orange". Rozmanitost zajišťují zlověstné nástupy a dramaticky zklidněné úseky evokující pauzu na otevřeném bojišti, melodické průniky zase symbolizují kratičký pohled ke slunci. Mezi vrcholy playlistu patří skladba "Genesis XIX", kterou kapela uvedla již na loňském EP "Out Of The Frontline Trench". Tehdy na mě daný song působil ještě silněji, a to z důvodu jiného zvuku. Nová studiovka míří i v tomto ohledu ke špinavému old-schoolu, přičemž nemohu tvrdit, že jde o pohyb správným směrem. Sound je neucelený, bicí plechové a kytary málo řežou. To vše ubírá skladbám nemalou část potenciální přitažlivosti. Škoda.
|
