Mesiášové symfonické poweru se vrací, aby posluchačům nabídli další porci metalové epiky a fundamentálního pozitivismu. V současné době je něco takového obzvlášť cenné, a upřímně řečeno, dokud bude podobná hudba vycházet, lidstvo má pořád naději. Protože určité tóny si můžete pouštět jenom v určitém rozpoložení. Kdo chce jít naproti depresi, pustí si traumatizující black metal (nebo libovolnou zpravodajskou relaci), kdo pokukuje po světlu, pustí si...třeba právě nové Dragony!
Rakušáci formu neztratili a jejich nové skladby zase mají ten pravý melodic-appeal. Hned po prvním poslechu nahrávky "Viribus Unitis" mnou zacloumala touha vrátit se ke dvěma skladbám: "Magic", jež je nesmírně svěžím příspěvkem, který dokazuje talent a zároveň lehkorukost autorských skladatelů. Druhým kouskem je "Battle Royal". Nejdelší (ale nikoli přemrštěně dlouhá!) kompozice nahrávky strhává postupným vzedmutím, jehož osvícený bod leží ve sborové naraci a momentu, kdy se okázalé zpěvy spojí s rychlou rytmikou. Nádherná píseň, která znamená vrcholné symfo-powermetalové představení!
Chuťovkou je také úvodní "Gods Of War", která přichází po intru "On The Blue Dunabe" (využívající vždy funkční straussovské téma). Tato skladba byla zároveň prvním singlem, což může překvapit vzhledem k okolnosti, že se na jejím sepsání podílel Tommy Johansson (Majestica). Obsah songu skutečně inklinuje k přímějšímu Švédově profilu, zároveň však nevybočuje z duchovní logistiky celého playlistu. Jeho jádrem je optimismus, pokud možno podán s barokně okázalou hýřivostí, kterou v případě Dragony zastupují krom sborů hlavně teatrální orchestrace. Ty jsou umně zpracované, a protože je dílo dobře ozvučeno, daří se jim skutečně navodit dojem svobodomyslné a velkolepé vzletnosti.
Rytmický základ ani zdaleka netvoří jenom rychlost, často k cíli dojdeme po střednětempých cestách či kombinací obého. I zde autoři neselhávají a pro své vyjádření nacházejí dostatek melodických žolíků ("Golden Dawn", resp. "A.E.I.O.U"). Když se hudebníci - v čele s jedinečným zpěvákem Siegfriedem Samerem - odchýlí od svého ultravstřícného pojetí, může být zaděláno na neúspěch. Příspěvek "Darkness Within" kupříkladu začíná až příliš lacinou variací na Hammerfall, power/progové hrátky a vícehlasné nápěvy v druhé půlce songu už působí zajímavěji, i tak ale píseň nakonec nezabírá tak, jako odlehčenější playlistové položky. Těch je naštěstí většina, a protože jsou zhusta zábavné, nezbývá než rakouským umělcům pogratulovat k dalšímu povedenému studiovému zápisu.
|
