Šestnáctá řadová deska německé heavymetalové legendy sebou přináší hned dvě zásadní změny. Jednak jde o první album bez legendárního baskytaristy a zakládajícího člena kapely Petera Baltese, který dal po dvaačtyřiceti letech Acceptu sbohem a za druhé se jedná o vůbec první desku kapely nahranou v šestičlenné sestavě (tedy se třemi kytaristy). Nicméně ani jedna z těchto skutečností se na zvuku novinky příliš nepodepsala a „Too Mean To Die“ je tak naprosto klasická nahrávka Accept. Možná až moc klasická.
Stejně jako na čtyřech předchozích albech Tornillovy éry, i zde drtí kapela svůj typický hevík, chvílemi pošilhávající po power metalu. Nechybí zapamatovatelné refrény, výborná kytarová sóla, odkazy na vážnou hudbu ani Tornillův pořádně nabroušený chraplák. Zkrátka všechno, na co jsme u Accept léta zvyklí. Rozšíření sestavy o třetího sekerníka se tak projeví jen minimálně. Jeho přínos je patrný snad jen v sólech, kde občas dojde na zajímavé kytarové souboje. V tomto směru je skvělým příkladem závěrečná instrumentálka "Samson and Delilah", kde šestistrunná sekce řádí jak z řetězu utržená. Ve skladbě se prolíná hned několik různých melodií, z nichž ucho posluchače zajisté upoutá citace z Dvořákovy Novosvětské. Díky své netradičnosti je pro mě "Samson And Delilah" nejlepším kouskem desky.
K lepším okamžikům nahrávky patří i klasické acceptovky s výraznými refrény "Too Mean To Die" a "Overnight Sensation",svižná „No Ones Master“ s uším lahodícími vyhrávkami, singlovka "The Undertaker" s netradičně dominantní baskytarou a "Symphony Of Pain" s odkazy na Beethovenovy nejslavnější melodie. Naopak slabší chvilku si kapela vybrala v celkem nevýrazných skladbách "Sucks To Be You", "How Do We Sleep" a v baladě "The Best Is Yet To Come", která působí poněkud fádně.
Od svého comebacku v roce 2009 se Accept jasně drží svého typického stylu a nevypadá to, že tomu bude někdy jinak. Jenomže zatímco na fošnách „Blood Of The Nations“, „Stalingrad: Brothers In Death“ a „Blind Rage“ to pánům skvěle šlapalo, na novince jako by jim začínal docházet dech. "Too Mean To Die" je tak v podstatě další standardní nahrávkou Hoffmannovy bandy v řadě. I když nelze popřít, že své nesporné kvality má, v bohaté diskografii německé heavy metalové legendy bude mít své místo někde v průměru.
|
